Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 50 (Sura 50)
1; QÁF. Při Koránu vznešeném!
2; Naopak, diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; i říkají nevěřící; „Totoť věc jest divná!
3; Že když zemřeme a budeme v prach obráceni? — To věru návrat jest z daleka!“
4; My (dobře) víme, kolik pohltila jich země, neb u nás jest Kniha, (vše) uschovávající.
5; Naopak, lží nazvali pravdu, když přišla jim: i v postavení jsou spleteném.
6; Což nepohlédli k nebesům nad sebou, aby viděli, jak vybudovali jsme je a zkrášlili tak, že není skulin v nich?
7; A zemi rozprostřeli jsme a rozházeli po ní temena hor; a dali vzrůsti na ní všeho druhu (rostlin) rozkošných:
8; k nahlédnutí a napomenuti všem služebníkům kajícným.
9; A seslali jsme s nebe vodu požehnanou, jíž vzrůsti dáváme zahradám a zrní obilnému;
10; a datlovníkům vysokým s vrcholy obtěžkanými,
11; k výživě služebníkům našim a vodou oživujeme zemi zmrtvělou. Takové bude i z mrtvých vzkříšení.
12; Před nimi již lháři zvali proroky: lid Noemův a obyvatelé Ar-Rassu a (kmen) Tsemúd;
13; a (kmen) ´Ád a Farao a bratří Lotovi;
14; a obyvatelé hvozdu a lid Tubba; ti všichni lháři nazvali proroky i uskutečnil se (nad nimi) trest slíbený.
15; Což znaveni jsme prvním stvořením? Naopak: ale oni přec jsou v pochybách ohledně stvoření nového!
16; My stvořili jsme člověka a víme, co našeptává mu duše jeho: a my bližšími jsme mu žíly hrdelné.
17; Když přijímati budou oba přijímači (výpovědi), jeden z prava, druhý z leva sedící:
18; nepronese slova, aniž by pozorovatel vedle něho nebyl pohotově (je zapsati).
19; A přijde (naň) mrákota smrti skutečné: „Toto jest, čemu chtěl ses vyhnouti!“
20; A zatroubeno bude v roh: totoť jest den trestu slíbený!
21; I přijde jedna každá duše: s každou pak honec a svědek její.
22; „Žil´s v lhostejnosti k tomuto dnu: nuž, sejmuli jsme ti clonu a zrak tvůj dnes ostrý jest!“
23; A řekne druh jeho věrný: „Toto jest co mám (pro tebe) připraveno.“
24; „Uvrcte, vy dva, v peklo všechny nevěrce vzdorovité:
25; zabraňovače dobra, přestupníky, pochybovače;
26; kteří stavěli vedle Boha bohy druhé: uvrcte je v trest přísný!“
27; Řekne druh jeho věrný: „Pane náš, jáť nesváděl jsem jej, nýbrž on (sám) byl v bloudění dálném.“
28; (Řekne Bůh): „Neveďte sporu přede mnou: dal jsem vám již před tím slib výhrůžný:
29; nemění se pak slovo mé: a nejsem utiskovatelem služebníků svých.“
30; V den ten řekneme peklu: „Zdaž naplněno jsi?“ a řekne: „Jest (ještě) více jich?“
31; Přiblížena pak bude k bohabojným zahrada (ráje) nedaleká:
32; „Totoť jest, co slíbeno bylo vám, všem kajícným a (zákony) zachovávajícím:
33; těm, kdož báli se milosrdného v skrytosti a přicházejí se srdcem kajícným.
34; Vstupte do ní v pokoji: tentoť jest věčnosti den.“
35; V ní budou míti, cožkoliv chtíti budou a u nás bude (toho) rozhojnění.
36; A kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež mocnejší jich byla silou: a prohledejte zemi, je-li v ní před námi útočiště!
37; Zajisté v tomto jest napomenutí tomu, jenž má srdce a popřává sluchu a (sám) jest svědkem.
38; Stvořili jsme pak nebesa i zemi a vše, což mezi oběma jest v šesti dnech a nedotkla se nás únava.
39; Trpělivě snášej tedy, co říkají a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho před slunce východem a západem.
40; A za noci též chval jej a v posledních dvou na tvář padnutích.
41; A přislouchej ke dnu, kdy zavolá provolavatel z místa blízkého.
42; V den, kdy zaslechnou zavřesknutí v pravdě, toť den bude vystoupení (z hrobů):
43; Myť zajisté křísíme i umrtvujeme a k nám vede (cesta) návratu.
44; V den, kdy rozpoltí se země nad nimi — toť shromáždění bude pro nás snadné.
45; My nejlépe víme, co říkají a ty nejsi nad nimi násilníkem. Tudíž napomínej Koránem ty, kdož bojí se výhrůžných slibů mých.