Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 26 (Sura 26)
1; Tá. Sín. Mím.
2; Tato jsou znamení Knihy zjevné:
3; ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti.
4; Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení:
5; však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli.
6; A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.
7; Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?
8; Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří.
9; A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný.
10; (Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:
11; lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“
12; Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne.
13; A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona.
14; Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“
15; Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.
16; A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva:
17; i vyšli s námi syny Israele.“
18; Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého?
19; A učinil´s skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“
20; Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím:
21; a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů.
22; A jest to dobrodiní, jehož popřál´s mi, že zotročil jsi syny Israele?“
23; Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“
24; Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“
25; Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“
26; Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“
27; Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“
28; Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“
29; Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“
30; Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“
31; Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“
32; Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným.
33; Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku) hledících.
34; Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.
35; Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“
36; Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele,
37; kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“
38; I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený:
39; a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni,
40; abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“
41; A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“
42; Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“
43; Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“
44; I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“
45; I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané.
46; Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své
47; a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva,
48; Pána Mojžíše a Árona.“
49; Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“
50; Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.
51; Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“
52; I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“
53; A poslal Farao do měst shromažďovače,
54; řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná
55; a rozzuřeni jsou proti nám:
56; my pak četní jsme a obezřetní.“
57; Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů
58; a pokladů a bydlišť převzácných:
59; tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele.
60; Následovali je pak za jitra.
61; A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“
62; Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“
63; I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká.
64; Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým.
65; A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:
66; poté pak potopili jsme ony druhé.
67; Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
68; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
69; A předříkávej jim děje Abrahame,
70; když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“
71; Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“
72; Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte?
73; Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“
74; Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“
75; Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste
76; a co uctívali otcové již vaši předešlí,
77; (modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva,
78; jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou),
79; jenž krmí mne i napájí mne,
80; a když onemocním, uzdraví mne;
81; jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne:
82; a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný.
83; Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým:
84; a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích:
85; a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše:
86; a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících:
87; a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou:
88; v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti:
89; vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým:
90; a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným:
91; a představeno bude peklo svedeným:
92; a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste
93; vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým?
94; A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení,
95; a vojska Iblísova veškerá.
96; Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem:
97; „Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném,
98; když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva:
99; kdo jiný svedl nás, než provinilci?
100; A není nám přímluvců,
101; aniž přítele účinlivého:
102; a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“
103; Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří;
104; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
105; Lid Noemův též nazval lháři posly své,
106; když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha?
107; Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
108; pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
109; Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva;
110; pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“
111; Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“
112; Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali?
113; Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!
114; Já přece neodstrčím těch, kdož věří,
115; neb jsem jen varovatelem zjevným.“
116; Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“
117; Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne.
118; Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“
119; I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné,
120; poté pak potopili jsme všechny zůstavší.
121; Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří,
122; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
123; Též (kmen) ´Ád lháři nazval posly své,
124; když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha?
125; Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
126; ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
127; Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
128; Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?
129; A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání?
130; A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé?
131; I bojte se Boha a poslechněte mne.
132; A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte:
133; a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech:
134; a v zahradách a pramenech
135; jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“
136; Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:
137; toto jsou pouze báchorky starých,
138; a my nebudeme ztrestáni.“
139; A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří;
140; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
141; Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,
142; když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“
143; Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným:
144; pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
145; A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva?
146; Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí?
147; V zahradách a u zřídel,
148; a polností a datlovníků, větví, štíhlých:
149; a vytesávati budete si v horách domy dovedně?
150; I bojte se Boha a poslechněte mne;
151; a neposlouchejte nařízení výstředníků,
152; kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“
153; Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných:
154; jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“
155; Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený.
156; Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“
157; Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána,
158; neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
159; ale Pán tvůj mocný jest a slitovný.
160; Lháři nazval lid Lotův posly své,
161; když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha?
162; Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
163; pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
164; A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
165; Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého?
166; A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“
167; Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“
168; Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se:
169; Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“
170; I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,
171; vyjma stařeny, jež omeškala se,
172; a pak zahubili jsme všechny ostatní.
173; A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme!
174; Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří;
175; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
176; Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své,
177; když řekl jim Šu´ejb: „Což nebudete báti se Boha?
178; Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
179; pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
180; A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
181; Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:
182; važte dle spravedlnosti přímé:
183; a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:
184; a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“
185; Řekli: „Ty zajisté´s jen jedním z očarovaných.
186; A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných:
187; dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“
188; Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“
189; Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého!
190; Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří,
191; ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
192; A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva:
193; sestoupil s ním dolů duch věrný
194; na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů,
195; v jazyku jasném arabském.
196; Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých:
197; což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele?
198; A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců,
199; a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili.
200; A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců:
201; že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;
202; a přijde na ně znenadání, aniž by tušili.
203; Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“
204; Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš?
205; Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta
206; a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno,
207; co prospěje jim to, z čeho se byli radovali?
208; Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele
209; k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli.
210; Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové;
211; a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti,
212; neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni.
213; I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných,
214; a varuj příbuzné své nejbližší,
215; a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících.
216; A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“
217; spoléhej na Mocného, Slitovného,
218; jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě,
219; jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej,
220; neboť on všeslyšící a vševědoucí jest.
221; Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové?
222; Sestupují na všechny prolhance hříšné,
223; kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou;
224; a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení:
225; zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích?
226; A že říkají, co nečiní?
227; Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni.