Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 11 (Sura 11)
1; Alif. Lám. Rá. Tato Kniha, jejíž znamení byla potvrzena, pak rozdělena, přichází od Moudrého, Vševědoucího,
2; abyste nevzývali nikoho, kromě Boha; jáť pak zajisté jsem vám od něho varovatelem a věštitelem!
3; Abyste prosili za odpuštění Pána svého a obrátili se kajícně k němu: poskytne vám požitku krásného do určité lhůty a zahrne každého, jenž zaslouží si toho, milostí svou. Však odvrátíte-li se (od něho), bojím se pro vás trestu v den velký.
4; K Bohu navrátíte se všichni a on nade všemi věcmi moc má.
5; Zdaž nesnaží se (lidé) na dva záhyby složiti hrudi své, aby skryli se před ním? Však i když přikryjí se oděvem, neví Bůh nejlépe, co utajují v hrudích svých i co na venek ukazují? Onť zajisté dobře ví o tajnostech hrudí.
6; Není tvora na zemi, jehož výživa nezávisela by od Boha: a on ví o útulku jeho i o místě uložení jeho. Vše to zapsáno jest v Knize zjevné.
7; Onť jest to, který stvořil nebesa i zemi v šesti dnech: a trůn jeho byl před tím nad vodami: chtěl dříve vyzkoušeti vás, kdož vás nejlépe zachová se v činech svých. A když řekneš jim: „Zajisté vzkříšeni budete po smrti své“ tu říkají ti kdož neuvěřili: „Vskutku, toto jest jen kouzelnictví zjevné.“
8; A odložíme-li trest jejich do určité doby, jistě řeknou: „Co zdržuje jej.“ Zdaž nepřijde na ně v den, kdy nebude nikoho, jenž by odvrátil jej od nich a se všech stran obklopí je to, z čehož posměšky si byli tropili?
9; A když dáme okusiti člověku milosti své a pak odejmeme mu ji — v pravdě zoufá si a jest nevěrcem.
10; A když dáme okusiti mu přízně své po protivenství, jímž stižen byl, jistotně řekne: „Konečně zašly zlé doby ode mne“ a ihned jest rozradován a chlubivý.
11; Vyjma těch, kdož trpělivě vyčkávají a konají dobré skutky: těm dáno bude odpuštění a odměna velká.
12; Možná, že ponecháš u sebe část toho, co vnuknuto ti bylo, a budeš proto stísněn v hrudi své z obavy, aby neřekli: „Nebude-li mu seslán poklad, aneb nepřijde-li s ním anděl, (neuvěříme).“ Však ty pouze varovatelem jsi a Bůh všech věcí jest opatrovníkem.
13; Aneb řeknou-li: „Sám vymyslil jej,“ rci: „Nuže deset předveďte súr, rovných těmto, vámi vymyšlených: a zavolejte si ku pomoci, koho budete moci vedle Boha, jste-li pravdomluvnými.“
14; Však nevyslyší-li vás, vězte, že seslán byl jedině s moudrostí Boha a že není boha, kromě Něho. Jste tedy odevzdáni do vůle jeho?
15; Těch, kdož žádají si jen života pozemského a lákadel jeho, odměníme spravedlivě skutky jejich v něm a nebudou v tom zkráceni.
16; To jsou ti, pro něž v životě budoucím přichystán jest pouze oheň pekelný: niveč bude co konali na světě a nicotno vše, co činili.
17; Zdaž budou jako ti, kdož oporu hledají v jasném důkazu, od Pána svého, předčítaném jim svědkem od Boha: a před nímž přišla kniha Mojžíšova, jako vodítko a milosrdenství? Tito věří v něj: však kdožkoli ze spřeženců modloslužby nevěří v něj, nechť těší se na oheň pekelný! Nechovej tudíž nejmenší pochybnosti o něm, neboť jest pravdou od Pána tvého: však většina lidí tomu nevěří.
18; Kdo nepravostnějším jest toho, jenž o Bohu vymyslí lež? Tito předvedeni budou před Pána svého a řeknou svědci: „Tito jsou oni, kteří lhali ohledně Pána svého.“ Zdaž nepadne zlořečení Boha na nepravostné,
19; kteří odpuzují druhé od stezky boží a rádi by ji zkřivili a nevěří v život budoucí?
20; Tito neznemožní (moc Boha) na zemi a nenaleznou zastánce mimo Boha. Zdvojnásoben bude trest jejich: nedovedli ani slyšeti, ani viděti.
21; Toto jsou ti, kdož sebe samy přivedli v záhubu a (božstva), jimi vymyšlená, ztratila se jim.
22; Není pochyby o tom, že tito na tom nejhůře budou v životě budoucím.
23; Však ti, kdož uvěřili a konali dobré skutky a ponižovali se před Pánem svým, obývati budou v ráji a zůstávati v něm budou věčně.
24; Tyto dva tábory jsou jako slepí a hluší (u porovnání) s vidoucími a slyšícími: zdaž budou si rovno cenny v porovnání? Což konečně neporozumíte?
25; Kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho i řekl jim : „Zajisté jsem vám varovatelem zjevným,
26; abyste neuctívali ničeho, kromě Boha: jáť zajisté obávám se, že trest stihne vás v den bolestný!“
27; I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili: „Nevidíme v tobě jiného, než člověka jako my sami a vidíme, že následují tě pouze nejsprostší z (lidu) našeho, ukvapení v úsudku: a nevidíme ve vás přednosti, jež by vás stavěla výše nás. Spíše mníme, že jste prolhanci.“
28; Řekl Noe: „Lide můj, co míníte? Mám-li pouze jasný důkaz od Pána svého, jenž obdařil mne milosrdenstvím svým a jste-li slepými vůči němu, zdaž vnutíme je vám, když vy se mu vzpíráte?
29; Lide můj, nežádám od vás za to bohatství: odměna má jest pouze na Bohu. A nebudu odháněti od sebe těch, kdož uvěřili; ti setkají se s Pánem svým —- však vidím, že lid jste nevědomý.
30; A lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, kdybych odehnal je? Což nepředložíte si to?
31; A neříkám vám: ,Vládnu pokladnicemi Boha,‘ ani: ,Znám věci skryté, aniž říkám: ,Jsem anděl,‘ aniž říkám těm, na něž úkosem pohlížíte: ,Nepopřeje jim Bůh nijakého dobra.‘ Bůh nejlépe ví, co jest v myslích jejich: a kdybych to říkal, byl bych jedním z nepravostých.“
32; Řekli: „Noe, dost již nahádal jsi se s námi a stále rozmnožuješ hádání s námi: nuže, konečně sešli na nás to, co nám slibuješ, jsi-li pravdomluvným.“
33; Řekl: „Bůh zajisté sešle to na vás bude-li chtíti, a nikterak neznemožníte mu toho.
34; Aniž prospěje vám rada má, kdybych chtěl (dobrou) dáti vám radu, však Bůh chtěl zavésti vás v blud: onť Pánem jest vaším a k němu se navrátíte.“
35; Řeknou-li ti: „Vymyslil si jej,“ rci: „Vymyslil-li jsem si jej, má bude vina: však prost jsem podílu na tom, v čem vy se proviňujete.“
36; A vnuknuto bylo Noemovi: „Zajisté nikdo jiný z lidu tvého neuvěří, vyjma těch, kdož již uvěřili: pročež nermuť se pro skutky jejich,
37; nýbrž zbuduj koráb před zraky našimi a dle vnuknutí našeho a nepřimlouvej se za nepravostné, neboť oni potopeni budou.“
38; Teda jal se budovati koráb: a pokaždé, když přední z lidu jeho šli kolem, vysmívali se mu. Řekl: „Smějte se nám jen: však i my vysmějeme se vám, jakož i vy nám se vysmíváte;
39; a zvíte pak, na koho přijde trest, jenž potupou pokryje jej: a trest stihne jej věčný.“
40; Až pak přišel rozkaz náš a praskla pec. Tehdy řekli jsme Noemovi: „Nalož na koráb,od každého druhu stvoření párek a rodinu svou, vyjma toho, nad nímž již dříve pronesen byl rozsudek, a ty, kdož uvěřili.“´ Však pouze malý byl počet těch, kteří uvěřili s ním.
41; I řekl: „Vstupte do korábu: ve jménu Boha nechť pluje a zakotví se. Zajisté Pán můj velký jest v odpouštění a milosrdný.“
42; A unášel je (koráb), pluje na vlnách horám podobných: a volal Noe na syna svého, jenž byl v povzdálí: „Synu můj, pluj s námi a nezůstávej s nevěřícími.“
43; Řekl (tento): „Uteku se na vrchol hory, jež ochrání mne před vodami.“ Řekl (Noe): „Není nikoho, jenž ochrání se dnes před rozkazem božím, vyjma toho, nad nímž smiloval se Bůh.“ Tu rozlily se mezi nimi vlny a syn jeho zůstal mezi potopenými.
44; I bylo řečeno: „Země, vpij do sebe vodu svou a nebesa, přestaňte dštíti!“ A opadla voda a vyplněn byl rozkaz: a stanul koráb na vrchu Al-Džúdí a bylo řečeno: „Daleko odsud nechť zůstane lid nepravostný!“
45; A zavolal Noe Pána svého a řekl: „Pane můj, zajisté syn můj byl z rodiny mé a zajisté slib tvůj pravdivý byl: ty pak nejspravedlivějším jsi ze všech soudců!“
46; Řekl (Bůh): „Noe, vpravdě (syn tvůj) nebyl z rodiny tvé, neboť jednání to bylo nesprávné: proto netaž se mne na věci, o nichž nemáš vědění; varuji tě, abys nebyl jedním z nevědomců.“
47; Řekl (Noe): „Pane můj, k tobě utíkám se (o prominutí), abych netázal se tě na věci, o nichž nemám vědění: a neodpustíš-li mi a nesmiluješ-li se nade mnou budu jedním ze záhubě propadlých.“
48; Bylo mu řečeno: „Noe, sestup (s korábu) s pozdravem míru od nás a s požehnáním naším nad tebou a nad národy, jež jsou s tebou: jsou pak národové, kterým poskytneme požitku (tohoto světa) a pak zasáhne je od nás trest bolestný.
49; Tato jest jedna ze zvěstí skrytých: zjevujeme ji tobě nyní: ani ty, ani lid tvůj nevěděli jste o ní před tím — i buď trpěliv, neboť blahý jest konec bohabojných.“
50; A k lidu ´Ád (poslali jsme) bratra jejich HÚDA. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho: (ty druhé) si jen vymýšlíte.
51; Lide můj, nežádám za toto odměny od vás: odměna má jest pouze u toho, jenž stvořil mne, což toho nepochopíte?
52; Lide můj, proste za odpuštění Pána svého: poté kajícně obraťte se k němu: sešle vám s nebe deště hojné a rozmnoží sílu vaši nad sílu vaši nynější — pročež neodvracejte se od něho jako provinilci.“
53; Řekli: „Ó Húde, nepřinesl jsi nám jasného důkazu a my neopustíme bohů svých na (pouhé) tvoje slovo: my ti nevěříme.
54; Řekneme ti jen, že někteří z bohů našich postihli tě zlem.“ Řekl: „Zajisté béřu za svědka Boha a vy též dosvědčte, že prost jsem vašeho uctívání bohů jiných
55; vedle Boha: i započněte se svými úklady proti mně všichni a nemeškejte.
56; Jáť pak spoléhám na Boha, Pána svého a Pána vašeho: není tvora, kterého neměl by v moci své: a zajisté Pán můj kráčí stezkou přímou.
57; A odvrátíte-li se, dobře: již oznámil jsem vám to, s čím poslán jsem byl k vám: Pán můj dá jinému lidu zabrati vaše místo a nebudete moci uškoditi Bohu v nejmenším: zajisté Pán můj všech věcí jest strážcem.“
58; A když přišel rozkaz náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož uvěřili s ním, z milosrdenství svého: a zachránili jsme je před trestem přísným.
59; Tento (lid) ´Ád zapíral znamení Pána svého a neposlušen byl proroků jeho a následoval výzvu všech mužů mocných a tvrdohlavých.
60; Pročež stiženi jsou zlořečením v tomto světě a v den zmrtvýchvstání (bude jim řečeno) : „Zdaž nebyl (kmen) ´Ád, mezi nevěřícími v Pána svého? Ano, daleko zavržen budiž (kmen) ´Ád, lid Húdův!“
61; A k lidu Tsemúd poslali jsme bratra jejich Sáliha. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. On vzniknouti dal vám ze země a dal vám ji k obývání: nuž proste jej za odpuštěni a po té obraťte se kajícně k němu: zajistéť Pán můj blízek jest a ochoten vyslyšeti (vás).“
62; Řekli: „Ó Sálihu, až dosud byl´s mezi námi jedním, v nějž naději jsme měli: zdaž nyní zbraňovati chceš nám, abychom vzývali to, co vzývali otcové naši. A my, zajisté v pochybnostech a nejistotě jsme ohledně toho, k čemu zveš nás.“
63; Řekl: „Lide můj, co míníte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého a popřál-li mi milosrdenství svého, kdo pomůže mi proti Bohu, kdybych byl ho neposlušen? Zvýšili byste tím jedině moji záhubu.
64; Lide můj, toto jest velbloudice boží, znamením vám. Nechte ji klidně pásti se na půdě boží a neubližujte jí, jinak stiženi budete trestem blízkým.“
65; Nicméně podřezali žíly velbloudice a řekl (Sálih): „Popřejeme vám ještě tři dny pobytu v obydlí vašich: slib tento zajisté nebude odvolán.“
66; A když naplnil se rozkaz náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdež uvěřili s ním, z milosrdenství svého, od potupy onoho dne: zajisté Pán tvůj silný jest a mocný.
67; A zachvátila nepravostné bouře mohutná a nalezeni jsou z rána v domech svých co ztuhlé mrtvoly,
68; jako by nikdy nebyli těšili se z nich. Zdaž nebyl (kmen) Tsemúd nevěřícím v Pána svého? Ano, daleko zavržen budiž Tsemúd!
69; A když přišli kdysi poslové naši k Ábrahamoví s radostnou zprávou, řekli: „Pokoj s tebou.“ Řekl: „Pokoj s vámi“ a nemeškaje, přinesl jim tele pečené.
70; A vida, že ruce jejich nedotýkají se (pokrmu), nerad to viděl a pocítil strach před nimi. I řekli: „Neboj se, neboť my posláni jsme k lidu Lotovu.“
71; A žena Abrahamova stála vedle a smála se: i oznámili jsme jí Isáka a po Isákovi, Jakuba.
72; Řekla: „Já nešťastná, jakž porodím syna, když stařena jsem a manžel můj stařec? To zajisté byla by věc podivuhodná.“
73; Řekli: „Divíš se snad rozkazu božímu? Milosrdenství Boha a požehnání jeho budiž s vámi, lide tohoto domu: Bůh zajisté hoden jest chvály a slávy.“
74; Když pak rozptýlil se úděs Abrahamův, a on slyšel radostnou tuto zvěst, naléhal na nás ve prospěch lidu Lotova,
75; neboť Abraham zajisté byl laskavý, soucitný, promíjející.
76; „Ó Abrahame, ustaň ve svém snažení, neboť již vyšel rozkaz Pána tvého a lid onen zasáhne trest neodvratný.“
77; A když přišli poslové naši k Lotovi, zarmoutil se nad nimi a cítil se slabým k ochraně jejich, řka: „Toto zajisté den jest těžký.“
78; A přihnal se k němu lid jeho, neboť již od dřívějška dopouštěli se špatností a řekl (Lot): „Lide můj, tyto dcery mé vezmete-li, méně hanebno to bude pro vás: i bojte se Boha a nezneuctívejte mne v hostech mých. Což není mezi vámi jediného muže spravedlivého?“
79; Řekli: „Však víš již, že málo jest nám po tvých dcerách: a zajisté dobře víš, co chceme.“
80; Řekl : „Kéž bych měl dosti síly s vás, aneb kéž mohl bych se utéci k ochránci mocnému!“
81; Řekli (tehdy cizinci): „Ó Lote, myť posly jsme Pána tvého a oni nedostanou se na tebe: i vyjdi s rodinou svou ještě této noci a nechť nikdo z vás neobrací se dozadu — pouze žena tvá tak učiní a stejný stihne ji osud, jaký stihne lid onen. Zajisté hrozba tato splní se z rána: není-liž pak jitro již blízké?“
82; A když přišel rozkaz náš, obrátili jsme město vrchem dolů a dštili jsme na ně bez ustání kamení z hlíny vypálené, poznamenané Pánem tvým: a není podobný osud dalek od nepravostných!
83; A k Madianským poslali jsme bratra jejich Šu´ejba. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, nemáte jiného Boha, kromě něho: A nezkracujte míry ani váhy: zajistéť vidím vás v blahobytu, však bojím se pro vás trestu v den vše obklopující.
84; Lide můj, dodržujte poctivě míry a váhy a nešalte lidi o majetek jejich a nedopouštějte se nespravedlnosti na zemi skutky pohoršlivými.
85; Cokoliv pak přebývati vám bude z milosti boží, bude nejlepším pro vás, jste-li věřícími:
86; jáť pak zajisté nejsem nad vámi strážcem.“
87; Řekli: „Ó Šu´ejbe, zdaž nakazují ti modlitby tvé, abychom opustili to, co uctívali bohové naši, a abychom nenakládali s majetky svými, jak sami chcemeli? Zajisté přec jseš mužem laskavým a rozšafným.“
88; Řekl: „Lide můj, co míníte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého, jenž obdařil mne bohatými dary svými — nechci odporovati vám v tom, co (Bůh) zbraňuje vám činiti, leda proto že chci jedině polepšení vaše, seč síly mé stačí. A důvěru svou skládám pouze v Boha: na něho spoléhám a k němu obracím se.
89; Lide můj, nechť odpor váš vůči mně neuvalí na vás vinu pro kterou postihl by vás osud podobný onomu, jenž postihl lid Noemův, lid Húdův, lid Sálihův: aniž lid Lotův jest od vás (tak) vzdálen!
90; Proste za odpuštění Pána svého a obraťte se kajícně k němu: zajisté Pán můj slitovný jest a láskyplný.“
91; Řekli: „Ó Šu´ejbe, nerozumíme mnoho z toho, co pravíš, však zajisté vidíme tě, žes slabým mezi námi: a nebýti rodu tvého, byli bychom tě ukamenovali a ty bys nebyl mohl (brániti se nám).“
92; Řekl: „Lide můj, zdaž rod můj vzácnějším jest vám Boha a Boha za záda svá bez povšimnutí chcete zahoditi? Však zajisté Pán můj obklopuje věděním svým skutky vaše.
93; Lide můj, čiňte, cokoliv můžete, jáť taktéž učiním: zvíte pak,
94; na koho přijde trest potupný proň a kdo lhářem jest: nuž dávejte pozor — já s vámi pozor budu dávati.“
95; A když přišel rozkaz náš, zachránili jsme Šu´ejba a ty, kdož uvěřili s ním, z milosrdenství svého: a zachvátila nepravostné bouře mohutná a nalezeni jsou z rána co ztuhlé mrtvoly v domech svých,
96; jako by nikdy nebyli těšili se z nich. Zdaž nebyl daleko zavržen (lid) Madianský, jakož zavržen byl (lid kmene) Tsemúd?
97; A když poslali jsme Mojžíše se znameními svými a s mocí zjevnou k Faraonovi a předním z lidu jeho, tu následovali tito rozkaz Faraonův: však rozkaz nebyl spravedlivý.
98; Povede lid svůj v den zmrtvýchvstání a přivede je k napajedlu ohně pekelného: a děsné bude napajedlo, kde napájeti se budou!
99; Zlorečením stiženi jsou v tomto světě a v den zmrtvýchvstání děsné bude přispění, kterým přispěno jim bude!
100; Totoť jsou děje měst, jež tobě vyprávíme: některá z nich dosud stojí, jiná již skosena jsou:
101; ne my utiskli jsme je, však sebe sama utiskla a ničeho neprospěla jim božstva jejich, která uctívají vedle Boha, když přišel rozkaz Pána tvého: pouze rozmnožila zkázu jejich:
102; Takovéto jest udeření Pána tvého, když udeřuje jím města, jež byla nepravostna: zajisté udeření jeho skličující jest a bolestné.
103; V tomto zajisté znamení jest onomu, jenž bojí se trestu ve světě budoucím: totoť den bude, kdy veškeré shromážděno bude lidstvo: totoť den bude, jehož bude svědkem (veškerenstvo).
104; A neodložíme den onen, nýbrž přijde ve lhůtě předem stanovené.
105; V den příchodu jeho nepromluví nikdo, vyjma s dovolením Boha: a mezi nimi zavržení budou a blažení.
106; Pokud se týče zavržených, uvrženi budou v oheň (pekelný): a v něm vzdychání bude a naříkání.
107; V něm přebývati budou, dokud potrvají nebesa i země, leč by jinak chtěl Pán tvůj: zajisté Pán tvůj činí, co chce.
108; A pokud se týče těch, již oblaženi byli, půjdou do ráje: v něm přebývati budou, pokud potrvají nebesa i země, leč by chtěl Pán tvůj přidati jim jiný dar neodejmutelný.
109; Nebudiž nikterak v pochybnosti ohledně toho, co uctívají onino — uctívají pouze to, co uctívali otcové jejich před tím, zajisté vyplatíme jim podíl jejich, nijak nezkrácený.
110; Dali jsme Mojžíšovi Knihu a rozešli se v mínění o ní (lidé): a kdyby nebylo předešlo slovo od Pána tvého, bylo by již dávno rozhodnuto mezi nimi: oni pak (dosud) jsou ohledně Knihy v pochybnosti váhavé.
111; A v pravdě každého odmění jistotně Pán tvůj dle skutků jejich, neboť on dobře zpraven jest o tom, co činíte.
112; Pročež čiň právě, jakž nakázáno ti bylo a taktéž oni, kdož uvěřili s tebou, nechť nekonají špatností, neboť Bůh zajisté dobře pozoruje skutky vaše.
113; Nehledejte opory u těch, kdož nepravostni jsou, jinak zasáhne vás oheň pekelný a nebude vám vedle Boha zastánců a nebude vám pak pomoženo.
114; Zachovávej modlitbu na počátku a na konci dne a při příchodu noci: zajisté dobrá konání zahánějí skutky zlé. Takové jest připomenutí pamětlivým.
115; A buď trpěliv, neboť Bůh zajisté nedopustí, aby ztratila se odměna dobrodějných.
116; Zdaž nebylo mezi pokoleními, která vás předešla, lidí s trochou ctnosti takových, kteří zabraňovali špatnosti na zemi — pouze málo, které jsme pak zachránili? Však nepravostní následovali výstřednosti své a stali se provinilci.
117; A Pán tvůj nevyhlazuje měst nespravedlivě, jsou-li obyvatelé jejich lidem řádným.
118; Kdyby byl chtěl Pán tvůj, byl by učinil lidstvo národem jediným; však nepřestanou rozcházeti se v mínění,
119; vyjma těch, jimž popřál milosrdenství Pán tvůj. A k tomu stvořil je; i naplnilo se slovo Pána tvého: „Zajistéť naplním peklo Džinny a lidmi vesměs.“
120; A toto vše z dějů vyslanců našich vyprávíme ti, aby utvrzeno, tím bylo srdce tvé a aby tím přišla ti pravda a napomenutí a připomenutí věřícím.
121; A rci těm, kdož nevěří: „Jednejte podle možnosti své: my taktéž činiti budeme:
122; a vyčkávejte: my taktéž vyčkávati budeme.“
123; Bohu pak přináleží věci skryté nebes i země, a k němu vše navrací se: pročež uctívej jej a spoléhej naň: a Pán tvůj zajisté není lhostejným k tomu, co činíte.