Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 38 (Sura 38)
1; SÁD. Při Koránu, v němž jest napomenutí,
2; věru ti, kdož neuvěřili, jednají zpupně a odbojně!
3; Kolik zahladili jsme pokolení před nimi! Volali sice (o slitování), však nebyla to již doba k uniknutí.
4; Diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; a říkají nevěřící: „Toť kouzelník jest, velký lhář!
5; Cože? On činí božstva Bohem Jediným? Toť věru věc jest údivná!“
6; A oddálili se předáci jejich, (řkouce): „Jděte a vytrvejte trpělivě při božstvech svých! Toť věru věc jest vyžadovaná.
7; Neslyšeli jsme ničeho podobného v náboženství předešlém: Toť věru jest jen šejdířství!
8; Jemu (jedinému) mezi námi že bylo sesláno Napomenutí?“ Ano, oni pochybují ohledně Napomenutí mého: ano, uvěří, až okusí trestu mého!
9; Což oni mají pokladnice milosrdenství Pána svého, Mocného, Obdarovatele?
10; Což jim přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi oběma jest? Nechť tedy vystoupí vzhůru po provazech!
11; Vojsko jakékoliv tam poraženo bude spojenců.
12; Před nimi již lháři nazvali proroky lid Noemův, a (kmen) ´Ád, a Farao, jenž kůly měl!
13; A (kmen) Tsemúd, a lid Lotův, a obyvatelé Al-Aika tito (všichni) spojenci byli;
14; všichni jen lháři zvali proroky: a trest po právu byl vykonán!
15; A nač tito zde čekají než na zavřesknutí jediné, jemuž nebude odkladu?
16; A (přece ještě) říkají: „Pane náš, urychli nám podíl náš, přede dnem súčtování!“
17; Strp, co říkají, a pomni služebníka našeho Davida, muže silného, jenž často (kajícně k nám) obracel se:
18; jak přiměli jsme hory, aby s ním chválily nás s večerem i v zoře východu:
19; a ptactvo, jež shromažďovalo se kol něho a všechno k němu navracelo se.
20; Jak upevnili jsme království jeho a dali jsme mu moudrost a (bystré) sporů rozsuzování.
21; Zdaž došla tě zpráva o sporu oněch dvou, když přelezli zeď výklenku?
22; Když objevili se před Davidem a on lekl se jich, řekli: „Neboj se, jsme dva ve sporu, z nichž jeden učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi dle pravdy, nejsa stranickým, a uveď nás na stezku rovnou.
23; Toto jest bratr můj; měl devadesát devět ovcí, já pouze jedinou měl; i řekl mi: ‚Dej mi ji v opatrování.‘ A nyní přemohl mne ve sporu o ni.“
24; Řekl David: „Onť bezpráví ti učinil, žádaje tě o tvoji ovci, aby připojil ji k ovcím svým. A v pravdě mnoho společníků činí si navzájem příkoří, vyjma těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, však jak malý jest (počet) těchto!“ Dovtípil se pak David, že zkoušeli jsme jej pouze tímto; i prosil za odpuštění Pána svého, a padl na kolena svá a kál se.
25; I odpustili jsme mu to, a má u nás místo blízké, a krásné přebývání.
26; Ó Davide, učinili jsme tě náměstkem svým na zemi: pročež rozsuzuj mezi lidmi dle pravdy, a nenásleduj choutek svých, neb (jinak) zavedou tě od stezky boží. Těm pak, kdož zbloudí od stezky boží, schystán jest trest přísný za to, že zapomněli na den súčtování.
27; A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoli mezi nimi jest, zbytečně. Tak mní jen ti, kdož neuvěřili: a běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm (pekelným)!
28; Zdaž postavíme ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, na roveň těm, kteří spoušť tropí v zemi? Anebo věřící postavíme na roveň bezbožníkům?
29; Kniha, již seslali jsme ti, požehnána jest: aby přemítali o znameních jejích a pamětlivi jich byli lidé (pronikavého) rozumu.
30; A dali jsme Davidovi Šalamouna: výborný to služebník (náš), jenž rád (k nám) obracel se.
31; (Pomni), když předvedeni mu byli jednoho večera dva bujní ořové:
32; i řekl: „V pravdě miloval jsem milování statků (pozemských) nad vzpomínání na Pána svého, až (slunce) zašlo za závoj (noci).
33; Přiveďte je zpět přede mne!“ I počal utínati jim nohy a šíje.
34; Taktéž zkoušeli jsme Šalamouna, vrhnuvše na trůn jeho mrtvolu: poté (kajícně k nám) obrátil se,
35; řka: „Pane můj, odpusť mi a dej mi království, jež nebude příslušeti nikomu po mně; neb tys (štědrým) obdarovatelem.“
36; A podrobili jsme mu vítr, aby vál dle rozkazu jeho, klidně kam on jej nařídil:
37; a zlé duchy, stavitele a potápěče;
38; jakož i jiné, připoutané k sobě řetězy.
39; „Totoť jest dar náš: obdařuj, neb odnímej, bez skládání účtů.“
40; onť pak má u nás místo blízké a krásné přebývání.
41; A vzpomeň (též) služebníka našeho Joba, když volal k Pánu svému: „V pravdě stihl mne Satan (zlou) nemocí a mukami!“
42; „Dupni nohou: toto jest ti k omývání chladivému a k pití.“
43; A dali jsme mu (zpět) rodinu jeho, přidavše mu ještě jednou tolik z milosrdenství svého a jako napomenutí pro lidi (pronikavého) rozumu.
44; (Řekli jsme mu): „Vezmi v ruku svou svazek (listů palmových) a udeř jím a neporuš přísahy své.“ V pravdě Pak shledali jsme jej trpělivým; výborný to služebník, jenž často (kajícně k nám) obracel se!
45; Vzpomeň též služebníka našeho Abrahama a Isáka a Jakuba, mužů silných a prozíravých.
46; Zajisté očistili jsme je čistou (vlastností): připomínáním si obydlí (věčného).
47; Oni pak jsou u nás mezi vyvolenými a dobrými.
48; A vzpomeň Ismaele a Elisea a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli z dobrých.
49; Totoť jest Napomenutí: zajisté pak bohabojným dáno bude přebývání krásné:
50; zahrady Edenu, s otevřenými jim branami:
51; v nich spočívati budou (na pohovkách) a objednávati si ovoce hojné i pití:
52; a vedle nich budou děvy velkých očí, zrak (cudně) klopící, stejného s nimi věku.
53; „Toto jest, co slíbeno vám bylo v den súčtování.“
54; „Zajisté, totoť jest výživa naše, jež nikdy se nevyčerpá.“
55; Tak! Však svévolným zajisté dáno bude obývání zlé:
56; peklo, v němž péci budou se: jak hrozné to (bude) místo odpočinku!
57; Tak! Nechť okusí jej: vody vroucí a hnisu,
58; a jiných věcí druhu podobného.
59; „Tento sbor dolů zajisté vržen bude střemhlav s vámi. Nebude dáno jim přivítání, neboť pečeni budou v ohni!“
60; Řeknou: „Naopak, vám nebude dáno přivítání! Vy předem schystali jste toto nám: a bídné jest to přebývání!“
61; A řeknou pak: „Pane náš, těm, již schystali nám toto, rozmnož dvojnásob muka v ohni!“
62; A řeknou: „Jak to přijde, že nevidíme mužů, jež počítali jsme mezi zlé,
63; a z nichž šprým tropili jsme si? Nebo snad, přehlédli je (naši) zrakové?“
64; Ano, toto jest pravda: tak zajisté, hádati se budou obyvatelé ohně.
65; Rci: „Jáť pouze jsem varovatelem: a není jiného Boha, kromě Boha Jediného, Vítězného,
66; Pána nebes i země, a všeho, cožkoliv mezi nimi jest, Mocného, Odpouštějícího!“
67; Rci: „Totoť zvěst jest velká,
68; a vy odvracíte se od ní!
69; Neměl jsem nijaké vědomosti o shromáždění nejvyšším, když spor vedli v něm,
70; však toto vnuknuto bylo mi jen proto, že varovatelem jsem zjevným;
71; když řekl Pán tvůj k andělům: ‚Jáť stvořím člověka z hlíny:
72; a až urovnám jej a vdechnu v něho z ducha svého, padněte před ním na tváře své.‘
73; I padli na tváře své andělé, všichni vesměs,
74; vyjma Iblíse, jenž zpyšněl a stal se zatvrzelým. Řekl (Bůh): ‚Iblísi, co zabránilo ti, abys padl na tvář svou, před tím, co stvořil jsem rukama svýma?
75; Zpyšněl´s, či z vyšších jsi?‘
76; Řekl: ‚Jsem lepším jej: mne stvořil´s z ohně a jej stvořil´s z hlíny.‘
77; Řekl (Bůh): ‚Vyjdi odsud: kamenován jsi
78; a nad tebou stojí zlořečení mé až do dne soudného.‘
79; Řekl: ‚Pane můj, poshov mi, až do dne, kdy vzkříšeni budou.‘
80; Řekl (Bůh): ‚Budiž poshověno ti,
81; až do dne doby určené.‘
82; Řekl: ‚Při moci své (přisám), že zavedu je veškeré,
83; až na služebníky tvoje mezi nimi upřímné!‘
84; Řekl (Bůh): ‚Při pravdě, a pravdu pronáším:
85; dojista peklo tebou a těmi naplním, již následovat budou tebe, všechněmi.‘
86; Rci: ‚Nežádám si od vás za to odměny, aniž jsem z těch, kdož béřou na se (úkol) přílišný.
87; Tato (Kniha) pak napomenutím jest veškerenstvu:
88; a dojista zvíte zvěst její po čase!‘“