Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 23 (Sura 23)
1; Jak dobře povede se VĚŘÍCÍM,
2; kteří v modlitbě své se ponižují,
3; a kteří od svévolné řeči se vzdalují
4; a kteří (povinnou) almužnu dávají
5; a kteří pohlavní údy své ostříhají,
6; (souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi), dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny:
7; však ti, kdož v žádosti své přestoupí tuto mez, budou přestupníky —
8; a ti, kdož zástavy jim dané (opatrují) a závazky své dobře dodržují,
9; a ti, kdož modlitby své bedlivě zachovávají:
10; tito zajisté budou dědici,
11; kteří zdědí ráj a přebývati v něm budou věčně.
12; Stvořili jsme pak člověka z měkké hlíny:
13; poté učinili jsme jej kapkou (semene) v příbytku jistém:
14; poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!
15; Poté pak dojista zemřete;
16; pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
17; Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.
18; A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela.
19; A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte.
20; A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím.
21; A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte.
22; A na nich, jakož i na lodích jste nošeni.
23; A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“
24; Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých.
25; Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“
26; Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“
27; I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec,
28; uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“
29; A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“
30; V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.
31; Po nich pak vzbudili jsme jiná pokolení
32; a poslali jsme k nim posly z jejich středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“
33; I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali setkání (s Bohem) v životě příštím, a jimž přespříliš dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije z toho, co vy pijete.
34; A poslouchati-li budete člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste propadli.
35; Slibuje vám snad, že poté, až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu) vyvedeni budete?
36; Pryč, pryč s tím, co slibováno jest vám.
37; Není nám jiného života, než tohoto života pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni.
38; On pouze jest mužem, jenž lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“
39; Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“
40; Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“
41; A zastihlo je vykřiknutí (zkázy) právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen budiž lid nepravostný!
42; Po nich pak vzbudili jsme pokolení jiná.
43; Nebude uspíšena nikterému národu lhůta jeho, aniž zpožděna.
44; Poté pak poslali jsme posly své jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž lid nevěřící!
45; Poté pak poslali jsme Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními svými a mocí zjevnou:
46; Faraonovi a předním lidu jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl nadutý:
47; a řekli: „Zdaž uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž lid nám otročí?“
48; A lháři nazvali je oba a stali se jedněmi ze zahubených.
49; Tehdy pak dali jsme Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden:
50; a učinili jsme syna Mariina a matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu, bezpečné a pramen (vody) mající.
51; „Ó proroci, jezte z dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co činíte, dobře vím.
52; Zajisté pak tento národ váš jest národem jediným a já jsem Pánem vaším: mne tedy bojte se!“
53; Však lidé rozštěpili se ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z toho, což měla, se radujíc:
54; i ponech je v hloubi omylu jejich do lhůty určené.
55; Zdaž domnívají se, že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze statků a dětí
56; předháníme se (v dosažení) pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší.
57; Zajisté pak ti, kdož bázní Pána svého naplněni jsou
58; a kteří ve znamení Pána svého věří:
59; a kteří (ničeho) s Pánem svým nespolčují:
60; a kteří dávají to, co dávají ana srdce jejich chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému se navrátí.
61; Tito předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují.
62; Neukládáme nijaké duši břemene nad síly její: a u nás (uložena) jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno.
63; Však srdce jejich pohroužena jsou (v omylu) ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch konají:
64; (a budou) až do chvíle, kdy postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle, pak volají zděseně.
65; „Nevolejte dnešního dne, neb námi vám nebude pomoženo:
66; vždyť dávno již byla předříkávána vám znamení moje, však vy na podpatcích svých jste se otáčeli,
67; plni pýchy na to vedli jste plané rozmluvy půlnoční.“
68; Což nebudou uvažovati o tom, co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co nepřišlo otcům jejich minulým?
69; Aneb snad nepoznávali proroka svého a (proto) jej zapírají?
70; Aneb řeknou, „Džinny jste posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a většina jich pravdu nenávidí.
71; Však kdyby pravda byla následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí.
72; Což žádáš od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on nejlepším jest všech živitelů.
73; Ty pak zajisté voláš je ke stezce přímé:
74; a ti, kteří nevěří v život budoucí, od oné stezky se uchylují.
75; A kdybychom byli slitovali se nad nimi a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě dál stáli na svém bloudění (v nevíře).
76; A přece již postihli jsme je trestem, však neponížili se před Pánem svým, aniž sklonili šíje své:
77; až když otevřeli jsme na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad ním!
78; Onť to jest, jenž utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu vděčni.
79; Onť to jest, jenž dal vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete.
80; Onť to jest, jenž obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne: což toho nepochopíte (rozumem)?
81; Však ne: říkají totéž, co říkali staří;
82; říkají: „Zdaž až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni že budeme?
83; To již slibováno bylo nám, jakož i otcům našim, před tím: zajistéť jsou to jen báchorky starých:“
84; Rci: „Komu přináleží země a cožkoliv na ní jest — víte-li?“
85; Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což tedy si toho nepřipomenete?“
86; Rci: „Kdo pánem jest sedmera nebes a pán trůnu mocného?“
87; Řeknou: „Patří Bohu.“ Rci: „Což tedy nebudete se báti?“
88; Rci: „V čí ruce jest panství nade všemi věcmi a jenž chrání, sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“
89; Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak tedy můžete tak býti očarováni?“
90; Ano, přinesli jsme jim pravdu: však oni zajisté lháři jsou.
91; Bůh zajisté si neučinil syna a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte!
92; Onť zná věci skryté i věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním spolčujete.“
93; Rci: „Pane můj, ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim,
94; Pane můj, nedej mi pak býti mezi lidem nepravostným!“
95; Myť zajisté můžeme ukázat ti, co slibujeme jim;
96; odpuzuj zlé tím, co jest lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají.
97; A rci: „Pane můj, útočiště béřu k tobě před našeptáváním zlých duchů:
98; a útočiště béřu k tobě, Pane můj, před přiblížením se jich ke mne.“
99; Však když k některému z nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se,
100; abych činiti mohl dobro v tom, co opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
101; A když troubeno bude na roh, v den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi, aniž navzájem se budou doprošovati.
102; Ti, jichž váha těžká bude, těm dobře povede se.
103; Ti, jichž váha lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly a v pekle přebývati budou věčně.
104; Sžírati bude oheň tváře jejich a křiviti budou ústa svá.
105; „Což nebyla vám čtena znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“
106; Řeknou: „Pane náš, přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se lidem bloudícím.
107; Pane náš, vyveď nás odsud: a vrátíme-li se (k bludu), pak jistě budeme nepravostní.“
108; Řekne Bůh: „Vehnáni buďte do něho a nemluvte na mne.
109; Neb zajisté byla část služebníků mých, kteří říkali: ‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných‘
110; a vy žert tropili jste si z nich, až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a vysmáli jste se jim.
111; Jáť pak zajisté odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v pravdě oni šťastni jsou!“
112; Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi počet roků?“
113; Řeknou: „Prodleli jsme tam den aneb část dne: i taž se početvedoucích.“
114; Řekne Bůh: „Dleli jste tam pouze maličko, kdybyste to mohli věděti.
115; Zdaž domnívali jste se, že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k nám nebudete navráceni?“
116; Pročež povýšen budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě něho, Pána trůnu vznešeného.
117; A kdo uctívá vedle Boha boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté dobře nepovede se nevěřícím!
118; A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“