Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 34 (Sura 34)
1; Chvála Bohu, jemuž přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: a jemuž přináleží chvála v životě budoucím: onť moudrý jest, o všem zpravený.
2; Ví, co vchází do země a co vychází z ní: a co sestupuje s nebe i co vstupuje na ně: a on slitovný jest, velký v odpouštění.
3; Říkají ti, kdož neuvěřili: „Nepřijde na nás hodina (soudu).“ Rci: „Naopak, při Pánu svém přisahám, že přijde dojista na vás!“ Onť zná věci skryté a neujde mu ani co obnáší váha zrnéčka, na nebi i na zemi; aniž co menšího toho, aneb většího jest, co nebylo by v Knize zjevné,
4; aby Bůh odměnil mohl ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky: těmto dáno bude odpustění a odměna hojná.
5; Však těm, kdož snažili se znemožniti znamení naše, těm schystán jest trest muk bolestných.
6; A dobře vidí ti, jimž dáno bylo vědění, že to, co sesláno ti bylo od Pána tvého, jest pravdou a že vede to ke stezce Mocného, Chvályhodného.
7; A říkají ti, kteří neuvěřili: „Chcete, abychom ukázali vám muže, jenž poví vám, že až budete rozpadnuti úplným rozpadnutím, vzbuzeni budete ve stvoření novém?
8; Vymyslil lež o Bohu, aneb posedlí jest Džinny.“ Naopak, ti, kdož nevěří v život budoucí, ztrestáni budou a v bludu dalekém se nalézají.
9; Což nevidí to, co před nimi jest a za nimi z nebe a země? Kdybychom chtěli, rozpoltili bychom zem pod nimi, aneb dali bychom spadnouti na ně kusu oblohy: zajisté v tomto jest znamení pro všechny služebníky boží kajícné.
10; A kdysi poskytli jsme Davidovi milosti své (řkouce): „Ó hory, pějte s ním, i vy, ptáci,“ a změkčili jsme proň železo,
11; (řkouce): ,,Rob brnění a uspořádávej kruhy (jeho): a konejte dobro, neb já to, co konáte, (dobře) obzírám.“
12; A (podmanili jsme) Šalamounovi vítr: jitřní (vanutí) jeho trvalo měsíc a i večerní (vanutí) jeho trvalo měsíc: a dali jsme vyvříti mu pramen tekuté mosazi: a mezi Džinny byli někteří, kdož pracovali pod dozorem jeho z dovolení Pána jeho a kterémukoliv z nich, jenž odchýlil se od rozkazu našeho, okusiti dáme trestu plamene.
13; Konali proň, cokoliv chtěl z vysokých kleneb a soch; a tácy jak nádrže (napájecí) a kotly (k vaření) pevně spájené. Čiň, rode Davidův, díky!, neb málo jest služebníků mích vděčných.
14; A když usoudili jsme mu smrt, nic neukazovalo na to, že jest mrtev, vyjma živočicha zemského, jenž hryzl hůl (jej podpírající). A když spadl, bylo jasno Džinnům, že kdyby znali věci skryté, nebylo by jim bývalo dlíti tak dlouho v trestu potupném.
15; Obyvatelé SABY měli pak v sídle svém znamení: dvé zahrad, (jednu) se strany pravé a (druhou) se strany levé: „Požívejte z výživy, dané vám Pánem vaším a buďte mu vděčni: krásnou máte zemi a Pána milostivého.“
16; Však odvrátili se i poslali jsme na ně záplavu hrází a zaměnili jsme dvě zahrady jejich za jiné dvě zahrady, vydávající plody trpké a tamaryšky, a stromů lotusových něco málo.
17; Takto odměnili jsme je za to, že byli nevděčni: však odměníme tak jiné, než nevděčníky?
18; A učinili jsme mezi nimi a mezi městy, jimž požehnali jsme, města patrná a určili jsme v zemi cestu (řkouce): „Cestujte po ní za nocí i za dnů v bezpečí.“
19; Však řekli: „Pane náš, učiň delšími cesty naše“ a tak prohřešili se proti sobě samým. I učinili jsme je příslovečnými a rozervali je úplným rozerváním: zajisté v tomto jest znamení pro všechny trpělivě vyčkávající a vděčné.
20; A shledal Iblís, že správným byl jeho, úsudek o nich; i následovali jej všichni, vyjma hloučku věřících.
21; Ale neměl nad nimi jiné moci, než oné, jíž bychom rozeznati mohli ty, kdož uvěřili v život budoucí, od těch, kdož byli v pochybnostech o něm: a Bůh všechny věci střeže.
22; Rci: „Zavolejte na ty, jež mníte (býti) vedle Boha: vězte, že nemají moci ani nad tím, co obnáší váha zrnéčka, na nebi a na zemi: aniž mají podílu jakého ve (stvoření) obou, aniž má Bůh mezi nimi pomocníka.“
23; Neprospěje nijaká přímluva u Boha, leda tomu, jemuž dovolí (Bůh): teprve když zbavena budou srdce jejich strachu, řeknou: „Co řekl Pán váš?“ Řeknou: „Pravdu.“ A on nejvyšší jest, velký.
24; Rci: „Kdo vyživuje vás s nebes i ze země?“ Rci: „Bůh. A buď my, či vy jste na (správné) cestě, aneb v bloudění zjevném.“
25; Rci: „Nebudete tázáni ohledně provinění našich a my nebudeme tázáni ohledně toho, co vy činíte.“
26; Rci: „Shromáždí nás všechny Pán nás a pak rozsoudí mezi námi dle pravdy: neb on jest Rozsuzovatel, Vševědoucí.“
27; Rci: „Ukažte mi ty, jež připojili jste k němu co společníky! Nikoliv! Naopak on jest Bůh, mocný, moudrý.“
28; A poslali jsme tě nejinak, než abys všem lidem hlásal zvěst radostnou a varoval je: však většina lidí není si toho vědoma.
29; A říkají: „Kdy (naplní se) onen slib, jste-li pravdomluvnými?“
30; Rci: „Vám bude dostaviti se (jednoho) dne, jehož příchod ani nezpozdíte o hodinu, aniž uspíšíte.“
31; A říkají ti, kdož neuvěřili: „Neuvěříme v tento Korán, ani v to, co bylo již zjeveno.“ Však kdybys jen mohl viděti nepravostné, ani státi budou před Pánem svým a metati jeden na druhého slova (výčitek)! I říkati budou ti, kdož slabými byli, k mocným: „Nebýti vás, byli bychom uvěřili.“
32; A řeknou ti, kdož mocnými byli k slabým: „Zdaž my jsme odvrátili vás od (pravého) vedení poté, když přišlo vám? Naopak: vy sami toho nesete vinu!“
33; A řeknou ti, kdož slabými byli, k mocným: „Naopak, byla to lest (vaše) za noci a za dne, když nabádali jste nás, abychom nevěřili v Boha a abychom činili mu rovné.“ A skrývati budou lítost svou, když spatří muka svá. A řetězy obtěžkáme šíje těch, kdož neuvěřili: zdaž jinak budou odměněni, než dle toho, co činili?
34; A neposlali jsme nikdy městu varovatele, aniž by nebyli řekli přebytku těšící se v něm: „Myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme.“
35; A říkali: „My bohatšími jsme statky i dětmi a nebudeme ztrestáni.“
36; Rci: „Zajisté Pán můj hojně obdarovává (výživou) koho chce, aneb odměřuje (dary své): však většina lidí není si toho vědoma.“
37; A nebudou to statky a děti vaše, jimiž dostanete se blíže k nám: však jen těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dostane se odměny dvojnásobné za to, co konali: a oni (v povýšených) komnatách ráje bezpečni budou.
38; Však ti, kteří snaží se znemožniti znamení naše, v trest svůj uvedeni budou.
39; Rci: „Zajisté Pán můj hojně obdarovává (výživou), koho chce ze služebníků svých, aneb odměřuje (dary své): a cokoliv vydáte almužnou, zpět bude vám dáno, neb on nejlepším jest ze všech obdarovatelů.
40; Jednoho dne pak shromáždí je Bůh všechny, i řekne andělům: „Zdaž onino vás uctívali?“
41; Řeknou (andělé): „Chválen budiž! Tys spojencem naším, ne oni. Naopak, uctívali Džinny: většina jich v ně věřila“
42; V den onen nebudete s to, navzájem přičiniti si ani užitku, ani škody: a řekneme k těm, kdož nepravostni byli: „Okuste trestu ohně, jejž vylhanými jste nazývali.“
43; A když čtena jsou jim znamení naše jasná, říkají: „Totoť jest pouze muž, jenž chce odvrátiti vás od toho, co uctívali otcové vaši“ a říkají: „Totoť pouze lež jest, jím vymyšlená,“ a říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě, když předvedena jim jest: „Totoť zajisté jest jen kouzelnictví zjevné.“
44; A nedali jsme jim nijakých knih, z nichž by se učili, aniž poslali jsme jim před tebou varovatele.
45; A také ti, kdož byli před nimi, nazývali lháři proroky naše: a (oni) nedosáhli ani desetiny z toho, co dali jsme jim. Ale lháři nazývali proroky mé; pročež jak zlý byl trest můj!
46; Rci: „Radím vám pouze jedno: abyste postavili se před Boha, po dvou, aneb po jednom a pak rozvážili si: není soudruh váš posedlý Džinnem: onť pouze jest varovatelem vám před nedalekým trestem přísným.“
47; Rci: „Nežádám si od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Boha a on všech věcí jest svědkem.“
48; Rci: „Zajisté Pán můj vysílá jen pravdu; onť velmi dobře zná věci skryté.“
49; Rci: „Přišla pravda a neobjeví se marnost a nevrátí se.“
50; Rci: „Zbloudil-li jsem, pak jen ke vlastní škodě bloudím: a jsem-li veden cestou (pravou), jest to ze vnuknutí Pána mého, neboť zajisté on vše slyší a jest blízek.“
51; A kdybys viděl, jak třásti budou se (bázní) a nebude jim východiska: a jak jati budou z místa blízkého!
52; A řeknou (pak): „Uvěřili jsme v něho.“ Ale jak dosáhnou (víry) z místa dálného,
53; když nevěřili v něho před tím a vrhali posměšky na věci skryté z místa dálného?
54; A přehrada bude mezi nimi a tím, po čem toužiti budou: jakž učiněno bylo s podobnými jim před tím; neb zajisté byli v pochybnostech váhavých.