Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 43 (Sura 43)
1; Há. Mím.
2; Při Knize zjevné!
3; Zajisté učinili jsme ji Koránem arabským, abyste pochopili!
4; Onať pak nalézá se v Knize prvotní u nás: (Korán jest to) vznesený, plný moudrosti.
5; Zdaž odmrštíme od vás Napomenutí proto, že lid jste výstřednický?
6; A kolik poslali jsme proroků mezi (národy) předešlé!
7; A nebylo proroka, jenž přišel k nim, z něhož by si nebyli šašky tropili!
8; Pročež zahladili jsme (národy) silnější těchto mocí: a před nimi stojí příklad předešlých!
9; A tážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe a zemi?“ jistě řeknou: „Stvořil je Mocný, Vševědoucí.“
10; (Ano) ten, jenž učinil vám zemi kolébkou a učinil vám na ní stezky, abyste jimi vedeni byli;
11; a jenž seslal vám s nebe vodu, dle odměření: i vzkříjsme jí končinu zmrtvělou. Stejně tak (z hrobů) vyvedeni budete.
12; A jenž stvořil všechno (tvorstvo) v párech, a dal vám v lodích a dobytčatech prostředky k ježdění,
13; abyste seděli v rovnováze na hřbetech jejich a vzpomínali, když tak v rovnováze na nich sedíte, dobrodiní Pána svého, řkouce: „Chválen budiž ten, jenž podmanil nám toto! Neb sami nebyli bychom nikdy se k tomu dostali:
14; a zajisté my k Pánu svému navrátíme se.“
15; Však přece učinili mu ze služebníků jeho děti! Zajisté člověk jest velký zatvrzelec zjevný!
16; Či Bůh by si byl vzal dcery z toho, co stvořil, a syny vybral pro vás?
17; A přec když oznámeno jest jednomu z nich narození toho, o čem podobenství činí ohledně Milosrdného, zasmuší se temným stínem tvář jeho a jest jako zařezaný!
18; Zdaž (dávati budou Bohu za děti tvory), již vychováni jsou v ozdůbkách a sklonni jsou k hádkám bez zjevných důvodů?
19; A učinili z andělů, kteří jsou služebníci Milosrdného, ženy. Což byli svědky stvoření jejich? Zapsáno bude jim toto dosvědčování jich a tázáni (ohledně toho) budou.
20; A říkají: „Kdyby byl chtěl Milosrdný, nebyli bychom jich nikdy uctívali.“ Nijakého vědění nemají o tom: a pouze lhou!
21; Či snad dali jsme jim Knihu nějakou předtím, jíž přidržují se?
22; Naopak; ale říkají: „Shledali jsme otce naše v (jistém) náboženství: a my šlépějemi jejich vedeni jsme.“
23; A stejně tak, pokaždé, když poslali jsme před tebou varovatele některému městu, říkali bohatci jeho: „Zajisté shledali jsme otce své v (jistém) náboženství a my pokračujeme v šlépějích jejich.“
24; Řekli (jim): „A i kdyby dáno vám bylo cos správnějšího toho, co nalezli jste u otců svých?“ I řekli: „Myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme!“
25; Pročež pomstili jsme se na nich a viz, jaký byl konec těch, kdož lháři nazývali (proroky)!
26; A (vzpomeň), když řekl Abraham otci svému a lidu svému: „Jáť prost jsem viny na tom, co uctíváte,
27; vyjma (uctívání) toho, jenž stvořil mne a jenž povede mne (stezkou pravou).“
28; A toto učinil slovem trvalým v potomstvu svém, aby (k Bohu) navraceli se.
29; Ale popřál jsem tímto i otcům jejich požitků (pozemských), až do dne, kdy přišla jim pravda, a prorok zjevný.
30; A když přišla jim pravda, řekli: „Totoť kouzelnictví jest: my zajisté v ně nevěříme!“
31; A říkají: „Ledaže by byl býval seslán tento Korán muži z obou měst znamenitému, (byli bychom uvěřili).“
32; Zdaž oni jsou rozdělovateli milosrdenství Pána tvého? My rozdělujeme mezi ně živo bytí jejich v životě pozemském: a povznášíme jedny nad druhé v různých stupních, aby vzíti si mohli někteří jiné do poddanství. Však milosrdenství Pána tvého lepším jest toho, co shromažďují!
33; A nebýti toho, že lidé byli by se stali jedním národem (nevěřících) byli bychom dali domům těm, kdož nevěří v Milosrdného, střechy stříbrné a schodiště, po nichž by k nim vzestupovali:
34; a domům jich brány (ze stříbra), a lehátka, na nichž by spočívali:
35; a ZLATÉ OZDOBY; neb vše toto jest rozkoší života pozemského: však (lepší) život budoucí (schystán jest) u Pána tvého bohabojným.
36; A k tomu, jenž straniti bude se napomenutí Milosrdného, připneme řetězem Satana, jenž bude mu pak druhem (věrným):
37; a budou odvraceti (lidi) od stezky Páně; tito pak budou míti za to, ze (správně) jsou vedeni.
38; Až když pak přijde (člověk takový) před nás, řekne: „Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost obou východů! Jak špatný jsi to druh!“
39; Však toto neprospěje vám již v den onen, neb nepravostnými jste byli; družně budete sdíleti pak trest!
40; Zdaž dokážeš, abys sluch dal hluchým a správně vedl slepé a ty, kdož v bloudění jsou zjevném?
41; A ať již dojista odejmeme tě ze středu jejich, zajisté že pomstu na nich vykonáme;
42; nebo ať již ukážeme ti to, co slíbili jsme jim, my zajisté zmůžeme je!
43; I přidrž se toho, co vnuknuto ti bylo, neb zajisté jsi na stezce přímé!
44; A (Korán) dojista napomenutím jest tobě i lidu tvému: a dotazováni (ohledni něho) budete;
45; i taž se oněch proroků, jež před tebou poslali jsme, zda učinili jsme jim vedle Milosrdného božstva, která měli by uctívati.
46; Kdys již poslali jsme Mojžíše s jasnými důkazy svými k Faraonovi a předním lidu jeho, i řekl: „Jáť poslem jsem Pána veškerenstva.“
47; A když předvedl jim znamení naše, hle, smáli se jim!
48; A nebylo znamení, jež ukázali jsme jim, jež nebylo by bývalo větší předešlého: a stíhali jsme je tresty, aby k nám snad i obrátili se.
49; I řekli: „Ó kouzelníče, popros pro nás Pána svého, aby učinil to, čím zavázal se tobě, neb my zajisté jsme (již) na cestě správné.“
50; A když odejmuli jsme od nich trest, hle, porušili slib.
51; A dal Farao provolání lidu svému, řka: „Lide můj, což nepřináleží mne panství Egypta, jakož i řek těchto, jež pode mnou tekou? Což nevidíte?
52; Nejsem-liž lepším tohoto opovržence, jenž stěží dovede se vyjádřiti?
53; Kdyby (aspoň) měl na sobě zlaté náramky a kdyby byli přišli s ním andělé v družině!“
54; Takto lehkovážným učinil lid svůj a poslechli jej, neb byli lidem prostopášným:
55; a když rozhněvali nás, pomstili jsme se na nich a všechny utopili je,
56; a učinili jsme je prvním příkladem pro (národy) budoucí.
57; A když syn Mariin dán jest za příklad, hle, lid tvůj od něho odvrací se,
58; a říkají: „Zdaž božstva naše lepšími jsou, či on?“ Učinili ti jej tedy příkladem jen z chuti po sporu, neb věru lidem jsou hádkymilovným.
59; Onť pouze jest služebníkem (naším), jemuž popřáli jsme milosti své a příkladem učinili jej synům Israele.
60; A kdybychom chtěli, mohli bychom z vás učiniti anděly, aby nástupci vašimi byli na zemi.
61; Onť pak zajisté bude poznáním hodiny (soudu): pročež nepochybujte nijak o ní a následujte mne: totoť jest stezka přímá!
62; A nechť neodvrátí vás nijak od ní Satan; onť zajisté jest vám nepřítelem zjevným.
63; A když přišel Ježíš s jasnými důkazy, řekl: „Přišel jsem k vám s moudrostí a abych vysvětlil vám něco z toho, o čem rozcházíte se (v mínění): pročež bojte se Boha a poslechněte mne!
64; Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším, pročež uctívejte jej: totoť jest stezka přímá!“
65; I rozešly se (v mínění různé) strany mezi sebou: a běda těm, kdož nepravostni byli, před trestem dne bolestiplného!
66; Což jiného očekávají, než aby hodina (soudu) přišla na ně, aniž by toho tušili, znenadání?
67; A nejlepší přátelé v den onen stanou se navzájem sobě nepřáteli; vyjma bohabojných:
68; „Ó služebníci moji, vám netřeba se báti dnes, aniž rmoutiti se,
69; vám, kteříž uvěřili jste ve znamení naše a do vůle mé jste byli odevzdáni.
70; Vstupte v zahrady (ráje), vy, i manželky vaše, v radování!“
71; Obcházeni budou s mísami zlatými a číšemi, v nichž bude cokoliv přáti si budou duše a co lahoditi bude zrakům; a tam přebývati budete věčně.
72; Toto jest zahrada (ráje), již dědictvím učinili jsme vám v odměnu za skutky vaše.
73; V ní bude pro vás ovoce v hojnosti, z něhož požívati budete.
74; Zajisté pak provinilci budou na věk přebývati v trestu pekelném:
75; jenž nebude jim přerušen, a v úzkosti tam setrvají!
76; My pak neukřivdili jsme jim, nýbrž oni sobě samým ukřivdili.
77; A volati budou: „Ó Máliku! Nechť skončí s námi Pán tvůj!“ Řekne: „Nikoli, zde zajisté zůstanete!“
78; Nyní pak přinesli jsme vám pravdu; však většině vás pravda jest odporná.
79; Že pevně upletli svou léčku? Však i my svoji pevně upleteme.
80; Či domnívají se, že neslyšíme tajný (hovor) jejich a jejich šeptání? Zajisté, a poslové naši vedle nich (stojící), vše spisují.
81; Rci: „Kdyby Milosrdný měl syna, jáť první byl bych z jej uctívajících:
82; (však) chválen budiž Pán nebes a země, Pán trůnu, nade (vše) to, co (o něm) vykládají!
83; I ponech je, ať jen žvaní a zahrávají si, až setkají se s oním dnem (soudu) svého, jenž slibován jest jim.
84; Neb on jest ten, jenž na nebi Bohem jest a na zemi Bohem jest: a on moudrý jest a vševědoucí.
85; I požehnán budiž ten, jemuž přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi nimi jest: on má vědomost o hodině (soudu) a k němu navráceni budete.
86; A nebudou moci ti, které oni vzývají vedle Boha, přimluviti se (za ně), vyjma těch, kdož svědectví vydali o pravdě: a oni dobře to zvědí!“
87; A tážeš-li se jich, kdo stvořil je, jistě řeknou: „Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?
88; A na rčení jeho: „Pane můj, tito zajisté jsou lidem nevěřícím,“
89; (řekl Bůh): „Odvrať se tedy od nich a rci: ‚Pokoj vám!‘ Však oni zvědí!“