Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 25 (Sura 25)
1; Požehnán budiž ten, jenž seslal ROZLIŠENÍ služebníku svému, aby byl veškerenstvu varovatelem.
2; Ten, jemuž přináleží panství nebes i země, a jenž neučinil sobě syna, a jenž nemá společníka v panství svém, a jenž stvořil všechny věci a určil určením.
3; Oni pak učinili si vedle Boha božstva, jež nestvořila ničeho, nýbrž sama stvořena jsou a nemohou přičiniti sobě ani škody ani prospěchu, aniž moc mají nad smrtí a životem a vzkříšením.
4; A říkají ti, kdož neuvěřili: „Totoť jest pouhá lež, kterou vymyslil a v níž pomohli mu druzí lidé.“ Dopustili se (tím) křivdy a podvodu.
5; A říkají: „Toto jsou báchorky starých, jež dal sepsati a jež předříkávány jsou mu z jitra i s večerem.“
6; Rci: „Seslal je, onen, jenž zná tajnosti nebes i země, neboť on velkým jest v odpouštění, slitovným.“
7; A říkají: „Co jest to za proroka? Požívá pokrmu a prochází se po náměstích: (neuvěříme), leda by seslán byl mu anděl a společně s ním byl nám varovatelem.
8; Anebo kdyby poklad byl shozen mu, aneb měl-li by zahradu, jež živila by jej.“ A říkají nepravostní: „Vyť zajisté následujete pouze muže očarovaného.“
9; Hle, jaká podobenství činí s tebou! Však oni jen v bludu jsou a nejsou s to, aby nalezli stezku (pravou).
10; Požehnán budiž ten, jenž kdyby chtěl, mohl by dáti tobě lepší toho, o čem oni mluví — zahrady, pod nimiž řeky tekou — a dáti tobě paláce!
11; Ano, vylhanou nazvali hodinu (soudu): ale těm, kteří vylhanou nazvali hodinu (soudu), schystali jsme plamen sžíravý.
12; Když spatří je (plamen ten) z místa dálného, slyšeti budou jej zuřící a řvoucí.
13; A když vrženi budou do úzkého místa v něm spřáhnuti vespolek, volati budou po zničení (na místě).
14; „Nevolejte dnes po zničení jednom, ale volejte po zničení mnohém!“
15; Rci: „Toto-li lepším jest, či zahrada věčnosti, jež slíbena byla bohabojným? Odměnou bude jim i cílem cesty:
16; v ní budou míti, co budou chtít, na věky věkův: toto slib jest Pána tvého závazný.“
17; V den, kdy shromáždí je, jakož i ty, které oni uctívají vedle Boha, tehdy řekne (těmto): „Zdaž vy zavedli jste tyto služebníky mé v blud, aneb oni sami zbloudili s cesty (pravé)?“
18; Řeknou: „Chválen budiž! Nepříslušeloť zajisté nám, abychom brali si kromě tebe ochránců, však tys zahrnul tolika požitky je i otce jejich, že zapomněli napomenutí a stali se lidem ztraceným.“
19; (Řekne Bůh mnohobožcům): „Nyní vylhaným prohlásili to, co říkáte, a nebude vám lze, abyste odvrátili od sebe (trest), aniž dostali pomoci: a kdožkoli nepravostným jest z vás, tomu okusiti dáme trestu velkého.“
20; A neposlali jsme před tebou proroků, kteří by nebyli požívali krmí, aneb nebyli procházeli se po náměstích: a učinili jsme vás navzájem sobě zkouškou, abychom seznali, dovedete-li (trpělivě) vyčkati. A Pán tvůj dobře pozoruje.
21; A říkají ti, kteří nedoufají v setkání s námi: „Leda kdyby seslán byl nám anděl, aneb kdybychom spatřili Pána svého (uvěříme).“ Věru zpyšněli v myslích svých a vypjali se vypjatostí velkou.
22; V den, kdy spatří anděly, v den ten nebude radostných zpráv provinilcům a volati budou: „Za přehradu nepřekročitelnou (s nimi)!“
23; Pak přistoupíme k ocenění činů, jimi vykonaných, a učiníme je prachem rozvátým.
24; V den onen obyvatelé zahrady (rajské) lepší budou míti obývání a krásnější místo ke zdřímnutí.
25; V den onen rozpoltí se nebesa s mračny svými a sesláni budou dolů andělé sestupující.
26; V den onen panství přináležeti bude v pravdě Milosrdnému a den bude to pro nevěřící přetěžký.
27; A hrýzti bude v den ten nepravostný ruce své, řka: „Kéž bych byl šel s prorokem stejnou cestou!
28; Běda mi, kéž nebyl bych vzal si toho a toho přítelem!
29; Onť zajisté zavedl mne od napomenutí poté, když bylo přišlo mi: a Satan dojista jest člověku zrádcem.“
30; I řekne prorok: „Pane můj, zajisté lid můj měl tento Korán za bezvýznamný.“
31; A takovýmto způsobem učinili jsme každému proroku nepřátele z provinilců — však Pán tvůj dostačitelným jest vůdcem a pomocníkem.
32; A říkají nevěřící: „Leda kdyby byl mu seslán Korán celý najednou, (uvěříme).“ Tak (činíme), abychom utvrdili jím srdce tvé; a rozdělili jsme jej na díly.
33; A nedají ti (nevěřící) podobenství, aniž bychom ti řekli (o něm) pravdu a dali ti nejlepší vysvětlení jeho.
34; Ti, kteří shromážděni budou, padší na tváře své, v pekle — ti zajisté nejhorší budou míti místo a nejbludnější stezku.
35; Kdysi dali jsme Mojžíšovi Knihu a učinili jsme Árona, bratra jeho, jemu rádcem:
36; a řekli jsme: „Jděte oba k lidu, který nazval vylhanými znamení naše“ a zničili jsme lid ten úplným zničením.
37; A lid Noemův, když lháři nazvali proroky, potopili jsme a učinili jsme je lidstvu znamením: a přichystali jsme nepravostným trest bolestný.
38; A (kmeny) ´Ád a Tsemúd a obyvatele Ar-Rassu zničili jsme a pokolení, jež mezi nimi žila, mnohá.
39; A všem těmto učinili jsme podobenství na výstrahu: a všechny tyto zahladili jsme úplným zahlazením.
40; Však již šli (nevěřící) kolem města, na něž dštěn byl déšť zlý: což neviděli je? Ovšem; ale nechtějí doufati ve vzkříšení (své).
41; A když vidí tě, pouze šprýmy si z tebe tropí, řkouce: „Zdaž tento jest to, jejž Bůh vzbudil nám prorokem?
42; Málem byl by odvedl nás od božstev našich, kdybychom se jich nebyli vytrvale přidrželi!“ Však seznají, až shlédnou trest svůj, kdo více zbloudil s cesty (pravé).
43; Co míníš? Ten, jenž vzal si za boha svého choutku svoji — budeš ty mu poručníkem?
44; Či snad domníváš se, že většina jich slyší, anebo chápe? Vždyť jsou jen jako dobytčata — ba dokonce dále jsou od cesty (pravé)!
45; Zdaž neviděl´s, jak Pán tvůj prodlužuje stín? A kdyby byl chtěl, mohl učiniti jej nehybným: a pak učinili Jsme slunce mu vůdcem:
46; pak stahujeme jej k sobě stahováním snadným.
47; Onť to jest, jenž učinil vám noc pláštěm a spánek odpočinkem a učinil den vzbuzením.
48; Onť to jest, jenž poslal větry s poselstvím milosrdenství svého: a sesíláme s nebe vodu čistou,
49; abychom dali obživnouti jí zemi zmrtvělé a napájíme jí vše, co stvořili jsme: dobytčata i lidi četné.
50; A rozdělujeme ji mezi nimi, aby pamětlivi byli (nás), však většina lidí odmítá býti vším, leda vzdornými.
51; A kdybychom byli chtěli, byli bychom vzbudili v každém městě varovatele.
52; I neposlouchej nevěřících, nýbrž bojuj proti nim bojováním velkým.
53; Onť to jest, jenž rozlil obě moře, jedno sladké, čerstvé, druhé slané, hořké — a učinil mezi nimi rozhraní a přehradu nepřekročitelnou.
54; Onť to, jest, jenž stvořil z vody člověka a učinil mu svazky příbuzenské a pokrevní: a Pán tvůj jest všemocný.
55; A (nicméně) uctívají vedle Boha, co nemůže způsobiti jim prospěchu, aniž jim uškoditi: a nevěřící jest proti Pánu svému pomahačem.
56; A poslali jsme tě jedině jako věštitele a varovatele,
57; Rci: „Nežádám od vás odměny za to, vyjma toho, aby ten, kdo chce, vešel na stezku k Pánu svému.“
58; A spoléhej na Živoucího, jenž neumírá a vyvyšuj jej ve chvále jeho: onť dostačitelným jest vin služebníků svých znalcem.
59; On, jenž stvořil nebe i zemi a vše, což mezi oběma jest, v šesti dnech: poté pak povznesl se na trůn svůj — Milosrdný! A taž se o něm zpravených.
60; A když rčeno, jest jim: „Padněte na tváře své před Milosrdným,“ říkají: „A kdo jest (ten) Milosrdný? Máme klaněti se tomu, čemu kážeš nám?“ A tím více (od tebe) prchají.
61; Požehnán budiž ten, jenž učinil na nebi souhvězdí a učinil na něm svítilnu a měsíc osvětlující.
62; Onť jest to, jenž učinil střídání noci a dne pro ty, kdož chtějí býti pamětlivi (Boha) a pro ty, kdož chtějí býti vděčnými.
63; A služebníky Milosrdného jsou ti, kdož chodí po zemi skromně a když mluví na ně nevědoucí, odpovídají: „Pokoj (s vámi).“
64; A ti, kteří celé noci bdí modlíce se k Pánu svému na tvářích svých skloněni, aneb v stoje:
65; a ti, kteří říkají: „Pane náš, odvrať od nás trest pekla, neboť trest jeho zajisté jest věčný:
66; a zlé jest to obývání a umístění:
67; a ti, kteří v dávání nejsou ani výstředními, ani skoupými, nýbrž na střední cestě stojí:
68; a ti, kteří nevzývají zároveň s Bohem bohů jiných, a nezabíjejí osob, jichž zabití zakázal Bůh, leda dle práva, a nesmilní, neb kdo tak činí dojde pokuty.
69; Zdvojnásoben bude mu trest v den zmrtvýchvstání, a v něm na věky zůstane, potupen,
70; vyjma toho, kdož kajícně obrátí se a koná dobré skutky: těm zamění Bůh špatnosti jejich v dobré skutky, neboť Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.
71; A kdožkoli na pokání obrátí se a koná dobré skutky, ten zajisté obrátí se k Bohu dobrým obrácením:
72; a ti, kdož nevydávají lživého svědectví a když jdou mimo ničemnosti, jdou mimo počestně:
73; a ti, když připomněna jsou jim znamení Pána jejich, nezůstanou netečnými, jako by byli hluši a slepi:
74; a ti, kteří říkají: „Pane náš, dejž nám z manželek našich a potomstva našeho radost srdce, a učiň nás předními z bohabojných.“
75; Tito odměněni budou vysokým místem za to, že trpělivě vyčkávali a naleznou v ráji přivítání a pozdrav.
76; V něm přebývati budou věčně: krásné to bude obývání a umístění.
77; Rci: „Nestará se o vás Pán můj, voláte-li k němu, či-li nic: vždyť již lhářem nazvali jste (proroka). Však (trest váš) bude lpěti na vás!“