Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 17 (Sura 17)
1; Chválen budiž ten, jenž za NOCI PŘENESL služebníka svého z modlitebnice posvátné do modlitebnice nejvzdálenější, jejímuž okruží požehnali jsme, abychom ukázali mu znamení svá: onť zajisté vše slyší a obzírá.
2; A dali jsme Mojžíšovi Knihu a učinili jsme ji vedením SYNŮM ISRAELE, nakázavše jim: „Nebeřte si jiného zastánce vedle mne,
3; potomstvo těch, které na vodách nesli jsme s Noemem: onť zajisté služebníkem byl vděčným!“
4; A usoudili jsme synům Israele v Knize: „Zajisté dvakráte nepravostí naplníte zemi a vzpychnete pýchou velkou.“
5; A když naplnila se lhůta první pohrůžky, poslali jsme na vás služebníky své, lid urputnosti velké; i prohledali nejvnitrnější část obydlí vašich: tím stala se hrozba skutkem.
6; Pak opět dali jsme přijíti řadu na vás, abyste přemohli je; a rozhojnili jsme statky vaše i děti: a učinili jsme vás početnějšími mužstvem.
7; (Řekli jsme): „Konáte-li dobro, konáte je pro sebe samy a konáte-li zlo, tedy proti sobě samým.“ A když naplnila se lhůta druhé (pohrůžky, vyslali jsme nepřátele na vás), aby poškodili tváře vaše a vnikli do modlitebnice, jakož byli vnikli do ní po prvé a aby zničili vše dobyté jimi zničením úplným.
8; Snad Pán váš smiluje se nad vámi: však začnete-li znovu, začneme i my znovu: a učinili jsme peklo pro nevěřící vězením.
9; Zajisté pak tento Korán vede ke všemu, což nejpřímějším jest a radostnou zvěst oznamuje věřícím, kteří dobré konají skutky, že připravena jest jim odměna velká:
10; zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, schystali jsme trest bolestný.
11; Člověk modlí se o zlo stejně jako o dobro, neboť člověk jest ukvapený.
12; Učinili jsme noc a den dvěma znameními: a zastínili jsme znamení noci a učinili jsme znamení dne jasně viditelným, abyste mohli získávati si milosti od Pána svého a abyste znali počet roků a sčítání (jich): rozdělili jsme pak všechny věci přesným rozdělením.
13; A každému člověku připevnili jsme osud jeho na šíj: a vytáhneme každému v den vzkříšení knihu, již shledá otevřenou:
14; „Čti knihu svou! Sám postačíš si dnes jako súčtovatel proti sobě samému!“
15; A kdožkoliv přijímá (pravé) vedení, jen pro sebe sama tak činí: a kdožkoli v blud zachází, jen proti sobě samému tak činí. Nikterá duše, nesoucí vlastní břímě, nebude obtěžkána břemenem duše druhé a nikdy netrestali jsme, dokud nebyli jsme (předem) vyslali posla.
16; A když chtěli jsme, zahladiti město, dali jsme nařízení svá obyvatelům jeho bohatším zkaženým, (však nepřestali nepravostmi plniti je): i potvrzeno bylo nad městem odsouzení a naprostým zničili jsme je zničením.
17; A kolik zahubili jsme pokolení po Noemovi! A Pán tvůj dostačitelným jest znatelem a pozorovatelem hříchů služebníků svých!
18; Z těch, kdož baží po tomto rychle mizícím žití, dáme rychle, cožkoliv chceme, komukoliv chceme: však poté schystali jsme mu peklo, v němž sžíhán bude, potupen, zavržen:
19; ale kdož baží po životě budoucím a snaží se dosíci ho snahou jej hodnou, a jest věřícím — snažení těchto jest bohulibé.
20; Oběma, těmto i oněm, rozhojníme dary Pána tvého, neboť dary Pána tvého nikomu nebudou odmítnuty:
21; pohleď, jak dali jsme přednost jedněm nad druhými: však jistotně v životě budoucím větší budou stupně a větší bude rozdíl v přednosti.
22; Nestav vedle Boha bohů jiných, abys neupadl v pohanu, opuštění.
23; A přikázal Pán tvůj, abyste nectili (jiného boha), mimo něho a abyste laskavě chovali se k rodičům, ať již jeden z nich, či oba dospěli stáří v domě tvém. Nemluv k nim „Pfuj,“ aniž hubuj na ně, nýbrž mluv k nim řečí uctivou:
24; a skloň před nimi křídlo pokory z laskavost a rci: „Pane, buď milostiv jim, tak jako oni vychovali mne za malička.“
25; Pán váš nejlépe ví o tom, co jest v nitrech vašich: jste-li spravedlivými; onť pak zajisté k těm, kdož kají se, velký jest v odpouštění.
26; A dávej příbuzným svým, což přináleží jim, a taktéž nuzným a pocestným a nemarnotratni marnotratně,
27; neboť marnotratní bratry jsou Satana a Satan byl vůči Pánu svému vzdorný:
28; však odstraníš-li se od nich, sám snaže se získati podílu z milosrdenství Pána svého, jejž dosáhnouti doufáš, aspoň rci jim slovo útěšné.
29; Neklaď ruky své přivázané za krk, aniž otvírej ji dokořán, abys v hanu neupadl a bídu.
30; Zajisté Pán tvůj buď otevřenou rukou popřává darů svých, komu chce, aneb odměřuje je, neboť on ohledně služebníků svých dobře jest zpraven a pozoruje je.
31; A nezabíjejte dítek svých ze strachu před nedostatkem: obživíme je i vás: v pravdě ubíjení jich jest hříchem velkým.
32; A nepřibližujte se cizoložství, neboť smilstvem jest a špatnou cestou.
33; A nezabíjejte osoby, kterou Bůh zapověděl vám zabíjeti, vyjma po právu: a kdožkoli zabil by nespravedlivě, tu dali jsme blízkému příbuznému zabitého moc (odvety): však nechť nedopustí se výstřednosti v zabití, jinak vinník najde opět proti němu pomocníky.
34; A nedotýkejte se jmění sirotka, vyjma ve způsobu nejlepším, dokud nedosáhne dospělosti: a dodržujte závazky své, neboť za závazek bude dlužno zodpovídat se.
35; A dodržujte správně míru, když měříte a važte váhou přímou: toto jest lépe pro vás a nejlepším rozhodnutím.
36; A nenásleduj toho, o čem nemáš vědění: zajisté ze sluchu, zraku a (citu) srdce — ze všech těchto bude dlužno zodpovídati se.
37; A nevykračuj si pyšně po zemi, neboť nelze ti rozpoltiti zemi, aniž dosíci vrchu hor (svou) výškou:
38; vše to špatností jest u Pána tvého, jemu odpornou.
39; Toto jest částí toho, což vnuknul ti Pán tvůj z moudrosti: i nestav vedle Boha bohů jiných, abys nebyl vržen v peklo, pohaněn, zavržen.
40; Či snad vybral si vás Bůh za syny a vzal si z andělů ženy? Zajisté mluvíte slova údivná.
41; A rozmanitými učinili jsme napomenutí tohoto Koránu, aby přemýšleli o nich, však tím rozmnoženo jest pouze prchání jejich.
42; Rci : „Kdyby byli vedle Boha bohové jiní, jak díte, tehdy snažili by se nalézti záminku proti pánu trůnu:
43; však při slávě jeho, on daleko povýšen jest nad to, co přirčujete mu, povýšením velkým!
44; Ve chvále jeho vyvyšují jej sedmerá nebesa i země a cožkoliv na nich jest: a není věci, jež nevyvyšovala by jej ve chvále jeho; však vy nechápete slov chvály jejich. Bůh pak laskav jest a velký v odpuštění.“
45; Když čteš Korán, stavíme mezi tebou a těmi, kdož nevěří v život posmrtný, závoj rozestřený:
46; a pokládáme na srdce jejich clony, aby nechápali jej, a do uší jejich tíhu vkládáme: a když jmenuješ Pána svého v Koránu jako Jediného, obracejí se zády svými v útěku.
47; My nejlépe víme s jakým úmyslem naslouchají, když naslouchají ti, a když šeptají si a když říkají nepravostní: „V pravdě následujete jen muže očarovaného.“
48; Pohleď, jaká ohledně tebe činí podobenství! Však zbloudili, a nejsou s to, (aby nalezli) stezku.
49; A říkají: „Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve stvoření novém?“
50; Rci: „Ano, i kdybyste byli kamení neb železo,
51; anebo stvořením z těch, (jichž vzkříšení) ještě nemožnějším (připadá vám) v nitrech vašich.“ I řeknou: „A kdo vrátí nás k životu?“ Rci: „Onen, jenž stvořil vás prvé.“ I potřásati budou nad tebou hlavami svými, řkouce: „Kdy to bude?“ Rci: „Možná, že bude to v brzku.
52; V den, kdy zavolá vás Bůh a odpovíte mu voláním chvály jeho a domnívati budete se, že dleli jste v hrobě pouze maličko.“
53; A rci služebníkům mým, aby mluvili jen způsobem nejlepším, neboť Satan jinak rozbroje by způsobil mezi nimi: zajisté pak Satan člověku jest nepřítelem zjevným.
54; Pán váš nejlépe ví vše ohledně vás: bude-li chtíti, slituje se nad vámi, a bude-li chtíti, potřesce vás a neposlali jsme tě, abys nad nimi byl poručníkem.
55; A Pán tvůj nejlépe ví, co na nebi jest a na zemi: a vyznamenali jsme některé proroky nad druhé: a dali jsme Davidovi (knihu) žalmů.
56; Rci: „Zavolejte na ty, které jste si vymyslili vedle Boha a shledáte, že nebudou moci zbaviti vás protivenství, aniž odvrátiti je.
57; Ti, které vzýváte, sami přejí si, aby dostati se mohli k Pánu svému každý co možná nejblíže, a prosí o slitování jeho a bojí se trestu jeho: trest pak Pána tvého jest obávání hodný.“
58; A není města, jež nezahubili bychom přede dnem vzkříšení, anebo nepotrestali bychom je trestem přísným: totoť v Knize psáno jest (věčné).
59; A nic nebránilo nám, abychom poslali tě se znameními, leda to, že lživými nazývali je národové předešlí. Neb dali jsme (kmeni) Tsemúd velbloudici jasně viditelnou a nepravost spáchali na ní: i neposíláme proroků se znameními, leda pro postrašení.
60; A (pomni), když řekli jsme ti: „Zajisté Bůh obklopuje lidstvo se všech stran“: a učinili jsme vidění, které jsme ti ukázali, pouze jako příčinu rozkolu mezi lidmi a taktéž i strom proklatý v Koránu: a strašíme je; však tím rozmnoženo jest v nich jen bloudění velké.
61; A když řekli jsme andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“ a učinili tak, vyjma Iblíse, jenž řekl: „Zdaž padnu na tvář svou před nějakým, jejž stvořil jsi z hlíny?“
62; Řekl (dále): „Vidíš onoho, jejž poctil jsi výše mne? V pravdě, poshovíš-li mi do dne zmrtvýchvstání, vyhladím potomstvo jeho vyjma několika málo.“
63; Řekl Bůh: „Odejdi: a kdož následovati tě bude z nich, zajisté peklo bude odměnou jejich, odměnou hojnou.
64; Vab tedy, koho budeš moci z nich, hlasem svým: útoč na ně jízdou svou i pěchotou svou, buď společníkem jejich v bohatství a dětech jejich a čiň jim sliby: Satan pak, slibuje jim pouze přeludy.
65; Však nad služebníky mými nebudeš míti moci: a Bůh postačitelným jest jim ochráncem.“
66; Pán váš jest to, jenž dává plouti loděm vašim na moři, abyste hledati mohli podílu z milosti jeho: onť zajisté k vám jest slitovný.
67; Když neštěstí zastihne vás na moři, ztratí se vám ti, které vzýváte: pouze On slyší vás: však když zachrání vás a přivede na souš, odvrátíte se od něho, zajisté člověk jest vzdorný.
68; Zdaž bezpečni se cítíte před tím, že nerozpoltí pod vámi strany souše anebo nepošle na vás smršť písečnou? Pak jistě nenaleznete ochránce.
69; Aneb bezpečni se cítíte před tím, že nevrhne vás do moře opět a nepošle na vás vítr bouřný a nepotopí vás za vzdornost vaši? Pak zajisté nenaleznete proti nám pomocníka.
70; Milostí zahrnuli jsme přece lidstvo: nosili jsme je po souši i po moři a výživou dali jim dobré věci a vyznamenali jsme je nad mnohými ze stvoření našich vyznamenáním velkým.
71; Jednoho dne svoláme všechno lidstvo s vůdci jeho: a komužkoli dána byla kniha jeho do pravice jeho, tito čísti budou z knihy své a nikdo nebude zkrácen ani o to, co vlákénko obnáší.
72; A kdožkoli byl v tomto životě slepým, bude slepým i v životě budoucím a ještě dále zbloudí od stezky (pravé).
73; A málem by tě byli zvábili, abys odchýlil se od toho, co vnuknuli jsme ti a abys vymyslil cos jiného na náš účet: a pak jistě byli by si tě vzali za přítele!
74; A kdybychom nebyli bývali tě utvrdili ve stanovisku tvém, byl bys málem již přichýlil se k nim něco málo.
75; Tehdy byli bychom dali ti okusiti útrap života i útrap smrti a nebyl bys pak našel proti nám pomocníka.
76; A málem by tě byli přinutili k vyjití ze země, aby tak vyhnali tě z ní: však po tvém odchodu nebyli by sami v ní zůstali, leda maličko.
77; Stejně tak dálo se s proroky, jež poslali jsme před tebou a nenalezneš ve zvyklostech našich odchylky.
78; Zachovávej modlitbu při zapadání slunce až do ztemnění nočního: a (taktéž) čtení jitřní, neboť čtení jitřní svědky své má:
79; a bdi v něm za noci, nadbytečnou horlivostí ve svůj prospěch: snad povznese tě Pán tvůj za to na stupeň vznešený.
80; A rci: „Pane můj, dej vstoupiti mi vstoupením čestným a dej vyjíti mi vyjitím čestným a vzbuď pro mne od sebe moc pomocnou.“
81; A rci: „Přišla pravda a zmizel klam: zajisté klam jest věcí mizivou.“
82; A sesíláme z Koránu, cožkoliv lékem jest a milosrdenstvím věřícím, však nepravostným přispěje pouze k větší záhubě.
83; A když milosti popřejeme člověku, odvrací se a poodchází stranou: však když zlo dotkne se jej, jest zoufalý.
84; Rci: „Každý jedná podle způsobu svého a Pán váš nejlépe ví, kdo na nejlepší nalézá se stezce.“
85; A dotazovati se budou tě ohledně ducha. Rci: „Duch přichází z rozkazu božího: a nebylo dáno vám z vědění, vyjma maličko.“
86; A kdybychom chtěli, mohli bychom jistotně dát zmizeti tomu, co vnukli jsme ti: a pak nenasel bys, kdo v té věci byl by tobě proti nám ochráncem,
87; leda z milosrdenství od Pána tvého: neboť milost jeho vůči tobě zajisté jest velká.
88; Rci: „Kdyby shromáždili se lidé a Džinnové s úmyslem vytvořiti cos rovného tomuto Koránu, nevytvořili by mu rovného, i kdyby navzájem si byli pomocníky.
89; A předvedli jsme v tomto Koránu lidem rozmanitost ze všech podobenství, však odmítla většina lidí vše, vyjma nevíry.
90; A řekli : „Neuvěříme ti, dokud nedáš vytrysknouti nám ze země prameni,
91; aneb dokud nebudeš míti zahradu datlovníků a révy vinné a nedáš vyvírati řekám ve středu jejím vyvíráním,
92; aneb nedáš spadnouti na nás nebesa, jak tvrdil´s, po kusech, aneb nepředvedeš Boha a anděly co ručitele,
93; aneb nebudeš míti dům pozlacený, aneb nevystoupíš na nebesa: a neuvěříme ve vystoupení tvé, dokud nesešleš nám dolů knihu, již čísti bychom mohli.“ Rci: „Chválen budiž Pán můj! Zdaž jiného což jsem, než člověkem, poslem?“
94; A co zabraňuje lidem, aby věřili, když přišlo jim (dobré) vedení, leda to, že říkají: „Zdaž poslal Bůh člověka co posla?“
95; Rci: „Kdyby žili na zemi andělé a chodili po ní v poklidu, jistě bychom byli seslali jim s nebe anděla co posla.“
96; Rci: „Bůh postačitelným jest svědkem mezi mnou a vámi, neboť on zajisté dobře zpraven jest o služebnících svých a pozoruje je.“
97; A koho Bůh povede, ten (dobře) bude veden a koho zavede v bluď, tomu nenalezneš ochránce, mimo něho: a shromáždíme je v den zmrtvýchvstání, padší na tváře své, slepé a němé a hluché: obydlím jejich bude peklo a pokaždé když zhasne, zvětšíme pro ně vzplání jeho.
98; Toto bude odměna jejich za to, že neuvěřili ve znamení naše a říkali: „Zdaž až budeme kosti a prach, budeme vzkříšeni ve stvoření novém?“
99; Což nevidí, že Bůh, jenž stvořil nebe i zemi, může též stvořiti jim podobné? A předurčil jim lhůtu — o níž není pochyby, však nepravostní zamítají vše, vyjma nevíry.
100; Rci: „Kdybyste měli vládu nad pokladnicemi milosrdenství Pána mého, tehdy pevně drželi byste je ze strachu, abyste jich nevypotřebovali: neboť člověk jest chamtivý.“
101; A kdysi dali jsme Mojžíšovi devatero znamení jasných: i taž se synů Israele ohledně toho, když přišel k nim a když řekl mu Farao: „Zajisté mním, Mojžíši, žes očarován.“
102; Řekl (Mojžíš) : „Však víš ze neseslal tato znamení nikdo jiný, než Pán nebes a země, co znamení viditelná: zajisté pak mním, Faraone, žes záhubě propadlý.“
103; I chtěl vypuditi je ze země a utopili jsme jej a kdožkoliv s ním byl, všechny.
104; A řekli jsme poté synům Israele: „Přebývejte v zemi a když přijde doba slibu života budoucího, shromáždíme vás veškeré.“
105; A v pravdě seslali jsme jej (Korán) a v pravdě sestoupil a poslali jsme tě pouze jako věštitele a varovatele.
106; A Korán ten rozdělili jsme (na části), abys čísti jej mohl lidu pozvolna: a seslali jsme jej sesláním pozvolným.
107; Rci: „Věříte-li v něj, či nevěříte, ti, kterým dáno bylo vědění před tím, padají na tváře své úctou, když čten jest jim,
108; a praví: ,Chválen budiž Pán náš! Neb slib Pána našeho se splňuje.‘ “
109; A padají na tváře své plačíce a roznmožena jest pokora jejich.
110; Rci: „Vzývejte Boha anebo vzývejte Milosrdného: pod kterýmkoli z těchto jmen byste jej vzývali, vězte, že Bohu přináležejí jména nejlepší.“ A nebudiž příliš hlasitým v modlitbě své, aniž příliš skrytým, nýbrž následuj mezi těmito stezku střední:
111; a rci: „Chvála Bohu, jenž neučinil sobě syna, aniž má podílníka v panství svém, a jenž neměl (nikdy) ochránce před ponížením.“ A vyvyšuj Boha vyvyšováním.