Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 21 (Sura 21)
1; Přiblížilo se lidem súčtování s nimi, mezitím co v lhostejnosti odvracejí se.
2; Nikdy nepřijde jim napomenutí nové od Pána jejich, aniž by naslouchali mu jen jako ve hře:
3; výsměšná jsou srdce jejich a tajně hovoří ti, kdož nepravostni jsou: „Zdaž není člověkem jako vy? Zdaž připojíte se k pouhým čárům vidomě?“
4; Řekl (prorok): „Pán můj zná, co mluveno jest na nebi i na zemi: onť vše slyší a ví.“
5; „Naopak,“ říkají, „spleteniny snů jsou to; naopak, vymyslil si to; naopak, jest básníkem: nechť tedy předvede nám znamení, s jakými byli posláni proroci předešlí!“
6; Neuvěřilo před nimi nikteré z měst, která zahladili jsme: jakž tedy oni uvěří?
7; A neposlali jsme před tebou, leda muže, jimž vnukli jsme zjevení: tažte se jen oněch, jimž dáno bylo napomenutí, nevíte-li!
8; A nedali jsme jim těl, která by nebyla nucena jísti pokrmu a nebyli nesmrtelnými.
9; Poté pak dodrželi jsme pravdivě slib jim učiněný a zachránili jsme je a koho jsme chtěli a zahladili jsme výstředníky.
10; A nyní seslali jsme vám Knihu, v níž napomenutí jest vám: což nepochopíte?
11; A kolik vyvrátili jsme měst, jež nepravostna byla a dali vzejíti po nich lidem jinými!
12; A když pocítili hněv náš, hle, dali se z města na útěk.
13; „Neutíkejte: navraťte se k výstřednostem svým a obydlím svým: snad budete dotazováni.“
14; Řekli: „Běda nám! zajisté byli jsme nepravostni.“
15; A neustalo toto volání jejich, dokud neučinili jsme je jako obilí pokosené, bezživotné.
16; A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoliv mezi nimi jest, sobě pro zábavu.
17; A kdybychom byli chtěli učiniti si kratochvíli, byli bychom si ji našli u sebe, kdybychom tak vskutku byli chtěli učiniti.
18; Naopak, mrštíme pravdou na nepravdu a rozdrtí ji a hle, rozptýlí se (ničemnost): však běda vám za to, co vykládáte (o Bohu)!
19; Jemu přináleží cožkoliv na nebi jest a na zemi: a ti, kdož u něho jsou, nejsou nijak pyšni, aby mu nesloužili, aniž unaveni.
20; Chválí jej nocí i dnem a nevymýšlejí ničeho o něm.
21; Že vzali si ze země božstva, která křísí mrtvé?
22; Kdyby na nebi a na zemi byla božstva jiná, kromě Boha, bylo by obé zkáze propadlo: však sláva Bohu, Pánu trůnu, nade vše, co oni vykládají!
23; Onť nebude tázán na skutky své, však oni tázáni budou.
24; Že vzali si božstva (jiná) vedle Boha? Rci: „Přineste důkaz svůj!“ Toto jest napomenutí těch, kdož jsou se mnou a těch, kdož byli přede mnou: však většina lidí nepoznává pravdu, nýbrž odvracejí se.
25; Neposlali jsme před tebou proroka, jemuž bychom nebyli vnukli, že není Boha, kromě mne: mne tedy uctívejte.
26; A říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“ Při slávě jeho, nikoliv! Jsou jen sluhy jeho ctěnými.
27; Nepředcházejí jej v mluvení, nýbrž rozkazy jeho vykonávají.
28; Onť ví, co před nimi jest i za nimi, a nemohou přimlouvati se, leda za toho, jemuž on popřeje svého zalíbení: a oni bázní před ním třesou se.
29; A kterýkoli z nich by řekl: „Jáť Bůh jsem vedle něho,“ toho odměníme peklem: neboť takto odměňujeme nepravostné.
30; Což nevidí ti, kdož neuvěřili, že nebesa a země byly pevným celkem a že rozdělili jsme je a z vody že učinili jsme veškerou věc živoucí? Což neuvěří?
31; A učinili jsme na zemi vrchole hor, aby nepohnula se pod nimi a učinili jsme na ní průchody jako stezky, aby (lidé) jimi byli vedeni.
32; A učinili jsme nebesa střechou chráněnou: a přece od znamení jeho se odvracejí!
33; Onť jest to, který stvořil noc a den, a slunce a měsíc, oba po obloze svou dráhou spějí.
34; A neučinili jsme žádného člověka před tebou nesmrtelným: a zemřeš-li ty, zdaž oni žíti budou věčně?
35; Každá duše okusí smrti: a vyzkoušíme vás zlem i dobrem pokušeními: a k nám budete navráceni.
36; A když shlédnou tě ti, kteří neuvěřili, tropí si z tebe jen šašky, (řkouce): „Zdaž tento jest to, jenž zmiňuje se vám (nehezky) o božstvech vašich?“ A ve vzpomínání na Milosrdného oni nevěří.
37; Stvořen jest člověk z pospíchání; ukáži vám jistě znamení svá; ale nepospíchejte na mne!“
38; Říkají: „Kdy splní se ona hrozba — jste-li pravdomluvnými?“
39; Kdyby jen věděli ti, kdož nevěří, kdy nebudou s to, aby zdrželi od tváří svých oheň, aniž od zad svých a kdy nebude jim pomoženo!
40; Ano, (oheň) přijde na ně z nenadání a zpitomí je a nebudou s to, aby zdrželi jej, aniž bude jim posečkáno.
41; Posměch tropili si lidé z proroků již před tebou, však obklopilo ty, kdož posmívali se, to, z čeho si byli posměch tropili.
42; Rci: „Kdo ochrání vás, za noci a za dne, před Milosrdným?“ A přece od vzpomínání na Pána svého se odvracejí.
43; Což mají nějaká božstva, jež před námi mohou je ochrániti? Nejsou s to, aby sama sobě pomohla, pročež nebudou pomáhati jim proti nám.
44; Ano, dali jsme jim a otcům jejich užívati světa, pokud potrvaly životy jejich: což nevidí, že přicházíme do země jejich a zúžujeme hranice její. Jsou snad oni vítězi?
45; Rci: „Jáť pouze varuji vás tím, co vnuknuto mi bylo:“ však hluší neslyší volání, když varováni jsou.
46; Však když dotkne se jich dechnutí trestu Pána tvého, říkají: „Běda nám, neb zajisté byli jsme nepravostni.“
47; Postavíme váhu spravedlivou v den zmrtvýchvstání a nebude zkrácena žádná duše v ničem: a i kdyby jednalo se o váhu zrna hořčičného, přineseme je: dostačí, že my jsme súčtovateli.
48; Kdysi dali jsme Mojžíšovi a Áronovi Rozlišení a světlo a napomenutí bohabojným,
49; již bojí se Pána svého v skrytosti a před hodinou (soudu) třesou se.
50; A toto jest Napomenutí požehnané, seslané námi: což zapřete je?
51; Kdysi dali jsme i Abrahamovi jeho (správné) vedení, neb věděli jsme o něm,
52; když řekl otci svému a lidu svému: „Co jsou tyto představy, jež uctíváte?“
53; Řekli: „Nalezli jsme otce naše v uctívání jich.“
54; Řekl: „Zajistéť vy i otcové vaši jste v bludu zjevném.“
55; Řekli: „Přišel´s k nám s pravdou, aneb jen kratochvíli si tropíš?“
56; Řekl: „Nikoliv: Pánem vaším jest Pán nebes a země, jenž stvořil je oboje, a já jsem z těch, kdož to dosvědčují.
57; A při Bohu (přisahám), že dojista lest učiním modlám vašim poté, až odvrátíte se a záda mi ukážete.“
58; A rozbil je na kousky všechny, vyjma největší z nich, aby k ní vrátiti se mohli.
59; Řekli: „Kdo učinil toto s bohy našimi? Zajistéť jest jedním z nepravostných.“
60; Řekli: „Slyšeli jsme mladíka kéhos zmiňovati se o nich: jménem Abrahama.“
61; Řekli: „Nuž, předveďte jej před zraky lidu, aby svědčili proti němu,“
62; Řekli: „Zdaž ty učinil´s to s bohy našimi, Abrahamem?“
63; Řekl: „Nikoliv; učinil to tenhle největší z nich: i tažte se jich, dovedou-li mluviti.“
64; I šli do sebe v myšlení svém a řekli: „Zajisté, přátelé, že jste nepravostní.“
65; Však poté zatvrdili se v hlavách svých, řkouce: „Však dobře´s věděl, že oni nemluví.“
66; Řekl: „Zdaž tedy uctívati budete vedle Boha něco, co nemůže prospěti vám, aniž uškoditi?
67; Pfuj na vás a na to, co uctíváte vedle Boha! Což nepochopíte?“
68; Řekli: „Upalte jej a jděte na pomoc bohům svým, chcete-li mít se k činu!“
69; Řekli jsme: „Ohni, budiž studeným a bezpečným vůči Abrahamovi!“
70; I chtěli lest provésti mu, však uvedli jsme je v záhubu.
71; A zachránili jsme jej a Lota, zavedše je do země, v níž požehnali jsme veškerenstvu.
72; A dali jsme mu Isáka a Jakuba nádavkem a všechny učinili jsme muži spravedlivými.
73; A učinili jsme je představenými, aby vedli lid podle nařízení našeho, a vnukli jsme jim konání dobrých skutků, a zachovávání modlitby, a dávání povinné almužny: a oni uctívali nás.
74; A Lotovi dali jsme soudnost a vědění: a zachránili jsme jej z města, jež konalo špatnosti: zajisté byl to lid zlý, zkažený.
75; A uvedli jsme jej do milosrdenství svého, neboť byl jedním ze spravedlivých.
76; A (pomni) Noema, když kdysi volal k nám i vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej a rodinu jeho od zkázy velké.
77; A pomohli jsme mu před lidem, který vylhanými nazýval znamení naše: oni zajistéť byli lidem zlým i utopili jsme je všechny.
78; A (pomni) Davida a Šalamouna, když dali rozsudek ohledně role, v němž škodu způsobila stáda ovcí jistého lidu: a byli jsme rozsudky jejich svědky.
79; A dali jsme Šalamounovi rozšafnost v této věci: a oběma jim dali jsme soudnost a vědění a přinutili jsme hory, aby s Davidem pěly chválu naši a taktéž i ptactvo. Tak učinili jsme.
80; A naučili jsme ho řemeslu výroby brnění pro vás na ochranu proti (vzájemné) urputnosti vaší: zdaž budete za to vděčni?
81; A Šalamounovi (podmanili jsme) vichr bouřný, aby hnal lodi dle rozkazu jeho k zemi, jíž požehnali jsme: neboť o všech věcech měli jsme vědomost.
82; A některé zlé duchy, aby potápěli se proň a vykonávali proň různé práce jiné: a my střežili jsme je.
83; A (pomni) Joba, když volal k Pánu svému: „Zajisté protivenství dotklo se mne: a ty nejslitovnějším jsi ze slitovných.“
84; A vyslyšeli jsme jej a zbavili jsme jej protivenství: a vrátili jsme mu rodinu jeho a přidali jsme mu ještě jednu stejnou, jakožto milosrdenství od nás a na paměť těm, kdož uctívají nás.
85; A (pomni) Ismaela a Idríse a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli (vytrvalí) v trpělivosti.
86; A uvedli jsme je do milosrdenství svého, neboť byli ze spravedlivých.
87; A Dzu-n-Núna, když odešel rozzloben a domníval se, že nemám moci nad ním: však v temnotách volal: „Není Boha, kromě tebe, chvála budiž tobě: jáť zajisté byl jsem z nepravostných.“
88; A vyslyšeli jsme jej a zachránili z útrap; neboť takovýmto způsobem zachraňujeme věřící.
89; A Zachariáše, když volal k Pánu svému: „Pane můj, nezanech mne samotného, ač ty nejlepším jsi ze všech dědiců.“
90; I vyslyšeli jsme jej a dali jsme mu Jana a způsobilou učinili jsme ženu jeho, neboť oni předstihovali se v konání dobrých skutků a modlili se k nám s láskou a bázní a ponižovali se před námi.
91; A (pomni též) onu, jež zachovala si panenství své a do níž vdechli jsme ducha svého: a učinili jsme ji, jakož i syna jejího znamením veškerenstvu.
92; Zajisté tento národ váš jest národem jedním: a já jsem Pánem vaším: pročež mne uctívejte!
93; Však rozštěpili se v této věci mezi sebou: nicméně všichni k nám navrátí se.
94; A kdožkoli koná dobré skutky a jest věřícím, tomu nebude upřeno snažení jeho: myť zajisté vše mu zapisujeme.
95; A klatba jest na každém městě, jež zahladili jsme a dojista nenavrátí se,
96; dokud nebude otevřeno lidu Jádžúdž a Mádžúdž a tento se všech úbočí hor nepovalí se:
97; tehdy přiblíží se naplnění slibu pravdivého a tehdy údivem pouliti se budou zraky těch, kdož neuvěřili: „Běda nám, že lhostejni jsme byli k této (hrozbě): ano, byli jsme nepravostni!“
98; Zajistéť pak vy a to, co uctívali jste vedle Boha, palivem bude pekla a vy do něho půjdete.
99; Kdyby to byli skuteční bohové, nešli by do něho: však nyní všichni věčně budou v něm přebývati.
100; V něm sténati budou, však hlas jich v něm nebude slyšán.
101; Ale ti, jimž ku předu slíbili jsme krásnou odměnu, daleko od něho vzdáleni budou.
102; Nebudou slyšeti ani šeptnutí z něho a v tom, Čeho přály si duše jejich, na věk trvati budou.
103; Nebude trápiti je hrůza ona velká a vstříc vycházeti budou jim andělé, (řkouce): „Totoť jest den váš: ten, jenž slíben byl vám!“
104; V den onen sbalíme nebesa, jako Sidží sbaluje závitky knih: a jakož dali jsme začátkem prvnímu stvoření, tak navrátíme je zpět. Tento slib jest závazným pro nás a my zajisté tak učiníme.
105; A již napsali jsme ve zpěvech (žalmů) napomenutí: „Zajistéť zemi zdědí služebníci moji spravedliví.“
106; Zajisté pak v tomto (rčení) jest hlásání lidu (Bohu) sloužícímu.
107; A poslali jsme tě jen jako milosrdenství veškerenstvu.
108; Rci: „Bylo mi vnuknuto jen, že Bůh váš jest pouze Bůh Jediný: zdaž tedy odevzdáváte se do vůle jehož?“
109; Však obracejí-li se zády, rci: „Varoval jsem vás všechny stejně, však nevím, blízko-li či daleko jest to, co slíbeno jest vám.“
110; Bůh pak zajisté dobře ví, co nahlas mluvíte i co skrýváte.
111; A nevím, zda snad (odklad trestu) jest pouze pro vyzkoušení vás a popřání vám radostí světa do jisté lhůty.
112; Řekl (prorok): „Pane můj, rozsuď dle pravdy!“ a Pán náš, Milosrdný, má býti vzýván spíše než to, co vy vykládáte!