Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 32 (Sura 32)
1; Alif. Lám. Mím.
2; Seslání této Knihy — o niž není pochybnosti přichází od Pána veškerenstva.
3; Či snad říkají: „Vymyslil si to?“ Naopak, jest to pravda přicházející od Pána tvého, abys varoval lid, jemuž nepřišel dosud varovatel před tebou, aby (správně) byli vedeni.
4; Bůh jest to, jenž stvořil nebe i zemi a cožkoliv mezi oběma jest v šesti dnech: poté vystoupil na trůn svůj. Není vám vedle něho ochránce ni přímluvce: což si toho nerozvážíte?
5; On řídí všechny věci od nebe k zemi: poté pak všechny věci k němu navrátí se v den, jehož rozsah bude tisíc let, jak vy je počítáte.
6; On jest znatel věcí skrytých i viditelných, mocný, slitovný,
7; jenž co nejlepší dal každé věci tvar a zprvu utvořil člověka z hlíny:
8; pak ustanovil původ jeho z kapky vody odporné:
9; pak dal mu tvar a vdechl do něho část ducha svého: a dal vám sluch a zrak a srdce. Jak málo jste za to vděčni.
10; A říkají: „Když ztratíme se kdesi v zemi, zdaž v novém zjevíme se stvoření!“ A tak v setkání se s Pánem svým oni nevěří.
11; Rci: „Dá zemříti vám anděl smrti, jemuž jste poručeni, a pak k Pánu svému budete navráceni.“
12; Kdybys jen mohl viděti, jak provinilci klopiti budou hlavy své před Pánem svým (řkouce): „Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme: vrať nás na zemi a budeme konati dobro: nyní pevně věříme.“
13; Kdybychom byli chtěli, byli bychom dali každé duši (pravé) vedení: však vysloven byl mnou již rozsudek: „Dojista naplním peklo Džinny a lidmi pospolu.
14; Pročež okuste trestu za to, že zapomněli jste na setkání s námi v tento den váš: my též zapomněli jsme na vás i okuste trestu věčného za to, co činili jste.“
15; Jen ti věří ve znamení naše, kteří, když zmínku o nich obdrží, padají na tvář svou v UCTÍVÁNÍ a pějí chválu Pána svého, a nejsou naduti pýchou:
16; již boky své zvedajíc s lůžek svých, aby volali k Pánu svému s bázní a touhou, a z toho, čímž obdařili jsme je, štědře rozdávají.
17; A žádná duše neví, co skryto jest pro ně radostí odměnou za to, co byli činili.
18; Zdaž ten, kdo uvěřil, měl by býti roveň pohoršlivci? Nebudou si rovni.
19; Pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dány budou zahrady příbytkem a obýváním v odměnu za skutky jejich.
20; A pokud se týče těch, kdož pohoršení páchali, těm příbytkem bude oheň (pekelný): pokaždé, když chtíti budou vylézti z něho, navráceni do něho budou a bude řečeno jim: „Okuste trestu ohně, jejž vylhaným jste nazývali.“
21; A dojista dáme jim okusiti trestu menšího vedle trestu většího, aby snad vrátili se k nám.
22; Kdo nepravostnějším jest toho, jenž když připomenuta jsou mu znamení naše, odvrátí se od nich? Myť zajisté pomstíme se na provinilých!
23; A kdysi dali jsme Mojžíšovi Knihu: i nebuď v pochybnostech o jeho setkání (s námi). A učinili jsme ji vedením synům Israele.
24; A z nich ustanovili jsme vůdce, aby vedli lid dle rozkazu našeho poté, když byli trpělivě vytrvávali a pevně uvěřili ve znamení naše.
25; Zajisté pak Pán tvůj rozhodne mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se.
26; Což není jim patrno kolik zahladili jsme před nimi pokolení, v jichž obydlích oni teď procházejí se? V tom zajisté znamení jsou: což nepopřejí (jim) sluchu?
27; Což nevidí, jak ženeme v mračnech vodu k zemi vyprahlé a jí vzcházeti dáváme obilí, z něhož požívají dobytčata jejich i oni sami? Což (toho) nevidí?
28; A říkají: „Kdy tedy přijde, ono skoncováním jste-li pravdomluvnými?“
29; Rci: „V den skoncování neprospěje těm, kdož nevěřili, víra jejich, aniž bude jim poshověno.“
30; I straň se jich a vyčkávej: oni též vyčkávají.