Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 37 (Sura 37)
1; Při oněch, v řadách SEŘAZENÝCH.
2; a odháněním odhánějících,
3; a Napomenutí Čtoucích,
4; přisahám: zajisté Bůh jest jeden,
5; Pán nebes i země a všeho, což mezi nimi jest a Pán východů.
6; Zajisté pak ozdobili jsme nejspodnější nebe zdobou hvězd:
7; též na ochranu proti všem zlým duchům odbojným,
8; (aby) nenaslouchali tomu, co děje se ve shromáždění nejvyšším, neb metáno jest na ně se všech stran,
9; odháněni jsou a (schystán) jest jim trest trvalý:
10; a který z nich pochytí úryvek z porady, pronásledován jest šlehem plamenným.
11; Vyptej se jich, kdo silnějšího jest stvoření; zda oni neb ti, jež stvořili jsme? Zajisté přec stvořili jsme je z hlíny tvárné!
12; Ano, ty divíš se, a oni žert si tropí:
13; neb když napomínáni jsou, nejsou si toho pamětlivi:
14; a když vidí znamení, jen vysmívají se,
15; řkouce: „Totoť jest pouze kouzlo zjevné:
16; Zdaž, když zemřeme, v prach a kosti byvše obráceni, opět že budeme vzkříšeni?
17; A taktéž otcové naši předešlí?“
18; Rci: „Ano, a poníženi budete!“
19; Pouze jednou zazní vřesknutí (trouby) a hle, prohlédnou!
20; A řeknou: „Běda nám, totoť den jest odplaty:
21; totoť den jest rozsouzení, jejž vylhaným nazývali jste.“
22; (Řekne Bůh): „Shromážděte nepravostné i ženy jejich a to, co uctívali
23; vedle Boha: a uveďte je na stezku k peklu:
24; pak zastavte je, neb vyslýcháni budou.
25; Proč tedy nepomáháte si navzájem?“
26; Naopak, v den onen poddají se (Bohu)
27; a přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si vzájemné dotazy,
28; řkouce (jedni): „Vyť zajisté přicházeli jste k nám se strany pravé,“
29; však řeknou (druzí): „Nikoliv, vy nevěřili jste v nás,
30; a my neměli jsme moci nad vámi: naopak, vy byli jste lidem svévolným —
31; i splnil se nad námi rozsudek Pána našeho: myť zajisté okusíme (jej).
32; Zlákali jsme vás, neb i my byli jsme zlákáni.“
33; V den onen budou (tedy) v trestu spolčeni!
34; Zajisté pak takto naložíme s provinilci,
35; neboť byli, když řečeno jim bylo: „Není boha, kromě Boha,“ pýchou naduti,
36; a říkali: „Zdaž opustíme bohy své pro básníře bláznivého?“
37; Naopak, on s pravdou přišel a potvrdil posly předešlé:
38; vy pak dojista okusíte trestu bolestného:
39; a nebudete odměněni jinak, než dle skutků svých —
40; vyjma služebníků božích upřímných!
41; Těm dostane se darů již řečených:
42; (chutného) ovoce; a budou poctěni
43; v zahradách (rajských) rozkošných,
44; na pohovkách proti sobě sedíce.
45; Obcházeni budou s číší (pití) z pramene:
46; (pití) čistého a příjemného pijícím:
47; v něm tíhy nebude, aniž se jím opojí.
48; Vedle nich (děvy) budou velkých očí, zrak (cudně) klopící,
49; (s líčky bílými) jak vejce chráněná.
50; I přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si dotazy vzájemné.
51; „Řekne jeden z nich: „Jáť měl jsem druha (věrného),
52; jenž říkával mi: ‚Jsi jedním z těch, kdož věří v to?
53; Že až zemřeme, prach jsouce a kosti, budeme souzeni?‘“
54; Řekne pak: „Zdaž chcete (tamto) pohlédnout?“
55; I (sám) pohlédne a uprostřed pekla spatří jej.
56; Tehdy řekne mu: „Při Bohu, málem byl bys zničil mne:
57; a nebýti milosti Pána mého, byl bych jedním z jemu předvedených.
58; Tedy (vskutku) již po druhé nezemřeme,
59; vyjma zemření našeho prvého? A (vskutku tedy) nebudeme ztrestáni?
60; Totoť zajisté velká jest blaženost!“
61; Pro podobného cos nechť pracují pracující!
62; Zdaž není toto lepším příbytkem, než strom Az-zaqqúm?
63; Učinili jsme jej předmětem rozkolů mezi nepravostnými:
64; jest to strom, jenž vyrůstá ze dna pekla:
65; plody jeho jsou jako hlavy duchů zlých:
66; však oni pojídati budou z nich a plnit jimi břicha svá:
67; poté pak píti na ně budou vodu vařící:
68; a nato navrátí se v pekla hloub:
69; Viděli své otce bloudící
70; a do šlépějí jejich vrhli se!
71; Před nimi již byla zbloudila většina (národů) předešlých,
72; ač poslali jsme k nim varovatele:
73; a pohleď, jak (zlý) byl konec varovaných,
74; vyjma služebníků božích upřímných!
75; Kdysi volal k nám Noe — a my nejlepší jsme z vyslyšujících —
76; i zachránili jsme jej a rodinu jeho z velké úzkosti:
77; a učinili jsme potomstvo jeho (jedinými) pozůstalými,
78; a zůstavili jsme proň v potomstvu
79; pozdrav: „Pokoj budiž Noemovi ve světech veškerých!“
80; Takto zajisté odměňujeme (lid) dobřečinící;
81; onť byl pak jedním ze služebníků našich věřících.
82; Poté jsme utopili všechny ostatní.
83; Zajisté pak jeho víry byl (též) Abraham,
84; když přinesl Pánu svému srdce celistvé,
85; když, řekl otci a lidu svému: „Co vlastně uctíváte?
86; Zdaž lživě božstva vedle Boha chcete mít?
87; A co mníte tedy o Pánu světů všech?“
88; I vrhl pohled jeden ke hvězdám,
89; a řekl: „V pravdě jsem nemocen.“
90; I odvrátili se od něho a odešli.
91; Poodešel pak k božstvům jejich, řka: „Což nejíte?
92; Proč nepromluvíte?“
93; Poodešel pak k nim a udeřil je pravicí.
94; I přiběhli k němu úprkem.
95; Řekl: „Zdaž uctívati budete, co sami tesáte?
96; A přec Bůh vás stvořil, i to, co děláte!
97; Řekli: „Postavte proň hranici a v plamen žhoucí vrzte jej.“
98; Tak léčku chtěli nastrojiti mu, však ponížili jsme je.
99; Řekl Abraham: „Já utíkám se k Pánu svému, jenž (správně) povede mne:
100; Pane můj, dej mi (syna), jednoho ze spravedlivých.“
101; I zvěstovali jsme mu mládence povahy laskavé:
102; a když dospěl věku, v němž pracovati mohl s ním, řekl: „Synáčku můj, zajisté viděl jsem ve snu, že mám tě obětovati: hle, co mníš?“ Řekl (syn): „Otče můj, učiň to, což nakázáno bylo ti: shledáš, bude-li chtíti Bůh, že jsem z trpělivých.“
103; A když oba odevzdali se do vůle boží, a položil jej čelem dolů,
104; zavolali jsme naň: „Ó Abrahame!
105; Tys uvěřil svému vidění: zajisté takto odměňujeme (lid) dobře činící.
106; V pravdě byla to (jen) zkouška zjevná.“
107; I vykoupili jsme (syna jeho) obětí velkou,
108; a zůstavili jsme proň v potomstvu
109; (pozdrav): „Pokoj budiž Abrahamovi!“
110; Tak odměnujeme (lid) dobře činící,
111; neb byltě ze služebníků našich věřících.
112; I zvěstovali jsme mu Isáka, proroka ze spravedlivých.
113; A požehnali jsme mu a Isákovi: mezi potomstvem jich pak někteří dobře činí, jiní zas zjevně prohřešují se proti sobě samým.
114; A kdysi dobrodiním zahrnuli jsme Mojžíše a Árona,
115; a zachránili jsme je oba i lid jejich z trýzně převelké:
116; a pomohli jsme jim i byli vítězni:
117; a dali jsme jim Písmo přejasné:
118; a vedli jsme je ke stezce přímé:
119; a zůstavili jsme jim v potomstvu
120; (pozdrav): „Pokoj budu Mojžíšovi a Áronovi!“
121; Takto pak odměnujeme (lid) dobře činící,
122; neb oba byli ze služebníků našich věřících.
123; Též Eliáš byl jedním z našich poslaných,
124; když řekl lidu svému: „Což nebudete báti se?
125; Zdaž uctívati budete Ba´la a zanecháte nejlepšího ze stvořitelů?
126; Boha, Pána svého a Pána otců vašich předešlých?“
127; Však lhářem nazvali jej a (před nás) jistě předvedeni budou,
128; vyjma služebníků božích upřímných.
129; A zůstavili jsme proň v potomstvu
130; (pozdrav): „Pokoj budiž Eliášovi!“
131; Tak v pravdě odměňujeme (lid) dobře činící,
132; neb on byl ze služebníků našich věřících.
133; Též Lot byl jedním z našich poslaných,
134; když zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,
135; vyjma stařeny, jež omeškala se.
136; Pak zhubili jsme (všechny) ostatní.
137; V pravdě kol obydlí jich za jitra chodíte
138; i za večera: což nepochopíte?
139; Též Jonáš byl jedním z našich poslaných,
140; když uchýlil se na loď přeplněnou
141; a vrhl los a byl jím odsouzen:
142; a ryba shltla jej, neb vinu měl.
143; A kdyby nebyl býval z těch, kdož chvály pějí nám,
144; byl by dlel v břiše jejím až do dne vzkříšení.
145; Vyvrhli jsme jej pak na pustý břeh, chorého:
146; a dali jsme vzrůsti nad ním keři tykvovému.
147; Pak poslali jsme jej ke stu tisícům, neb více snad:
148; i uvěřili: a popřáli jsme (radosti života) jim dočasně.
149; Vyptej se jich, zda má Pán tvůj dcery, neb zda syny má?
150; A stvořili-li jsme anděly ženami? A svědky toho byli-li?
151; Což neříkají jen ze své lživosti,
152; že Bůh děti zplodil? Zajisté lháři jsou!
153; Byl by dal přednost dcerám před syny?
154; Jak přijde to, že takto soudíte?
155; Což si toho nerozvážíte?
156; Neb máte k tomu zjevné zmocnění?
157; Přineste tedy Knihu svou, jste-li pravdomluvnými!
158; A učinili Boha spříbuzněným s Džinny: nicméně dobře vědí Džinnové, že sami budou (Bohu) předvedeni.
159; Chválen budiž Bůh (daleko) nad to, co o něm vykládají,
160; kromě služebníků božích upřímných.
161; Však zajisté vy a to, co uctíváte,
162; nebudete s to, abyste se proti němu vzbouřili,
163; vyjma toho, jenž hřát bude se v žárném plameni.
164; Není nikoho mezi námi, jenž neměl by místo určené;
165; zajisté my pak SEŘAZUJEM´ SE;
166; zajisté my pak chvály pějeme.“
167; A přece ještě oni říkají:
168; „Kdybychom byli měli Napomenutí od předků svých,
169; byli bychom služebníky Boha upřímnými.“
170; A přece v ně nevěří! Však (dobře) zvědí!
171; Již dříve dali jsme slovo své služebníkům námi poslaným,
172; že pomoc svoji dáme jim,
173; a že voje naše pro ně zvítězí.
174; Odvrať se tedy od nich dočasně
175; a pozoruj je: též oni spozorují!
176; Chtějí snad uspíšiti (na se) trest náš?
177; Když spadne na ně v jejich ohradách, špatné to bude jitro pro varované!
178; Odvrať se tedy od nich dočasně,
179; a pozoruj: též oni spozorují!
180; Chválen budiž Pán tvůj, Pán moci (vší), nade vše, co o něm vykládají,
181; a pokoj budiž jeho poslaným:
182; a chvála Bohu, Pánu světů veškerých!