Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 45 (Sura 45)
1; Há. Mím.
2; Seslání Knihy od Boha, Mocného, Moudrého!
3; Zajisté v nebi a v zemi znamení jsou věřícím;
4; jakož i ve stvoření vás a v živočiších rozptýlených po zemi, znamení jsou lidu víry pevné;
5; a ve střídaní noci se dnem, a v tom, co Bůh seslal s nebe výživou, jíž oživuje zemi zmrtvělou; a v přeměně větrů, znamení jsou lidu chápavému.
6; Tato jsou znamení boží, jež předčítáme ti v opravdovosti: a v jakou rozpravu uvěří (tito lidé) po (zamítnutí) Boha a znamení jeho?
7; Běda každému (velkému) lháři hříšnému,
8; jenž naslouchá znamením božím, ana předčítána jsou mu, a pak setrvává v pýše své, jako by jich neslyšel: tomuto věstiž trest bolestný!
9; A naučil-li se čemu ze znamení našich, tropí si z nich šprým: těmto všem (schystán) jest trest potupný!
10; S zadu jich bude peklo: a neprospěje jim pranic to, čeho si byli dobyli, aniž ti, jež brali si za ochránce vedle Boha; jim (schystán) jest trest velký!
11; Toto jest (pravé) Vedení; a těm, kdož neuvěřili ve znamení Pána svého, (schystán) jest trest útrap bolestných.
12; Bůh to byl, jenž podrobil vám moře, aby lodi pluly po něm dle rozkazu jeho, a abyste snažili se dosíci (tak) podílu z milosti, jeho: a abyste snad byli vděčni.
13; A podrobil vám, což na nebi jest i na zemi: vše to jest od něho. Zajisté pak v tomto (všem) znamení jsou lidu přemýšlivému.
14; Rci těm, kdož uvěřili, aby odpustili těm, kteří nedoufají ve dny boží, jež stanovil, aby odměnil lid dle konání jejich.
15; Kdožkoli pak koná dobro, koná je ve svůj vlastní prospěch; a kdožkoli koná zlo, koná je proti sobě samému. Pak k Pánu svému navráceni budete.
16; Kdysi již dali jsme synům Israele Knihu a soudnost, a proroctví: a výživou dali jsme jim věci dobré, a vyznamenali je nad lidstvo veškeré.
17; A dali jsme jim jasné důkazy pro (naše) nařízení: a rozešli se (v mínění o nich) pouze poté, když přišlo jim vědění, ze vzájemné svévole. Zajisté pak Pán tvůj rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se.
18; Poté pak ustanovili jsme tebe nad zákonem ohledně nařízení našich: i následuj jej a nenásleduj choutek těch, kdož nevědí.
19; Neb oni zajisté neprospějí ti pranic proti Bohu: zajisté nepravostní jsou navzájem si ochránci, však Bůh ochráncem jest bohabojných.
20; Tato (Kniha) jest prohlédnutím lidstvu a (pravým) vedením a milosrdenstvím lidu pevně věřícímu.
21; Či domnívají se ti, kdož pášou špatnosti, že učiníme je rovnými těm, kteří uvěřili a konají dobré skutky, takže stejné bude jich žití a jich umírání? Jak špatně usuzují!
22; Stvořilť pak Bůh nebesa i zemi v pravdě; aby odměniti mohl každou duši po zásluze její: a nebude jim ukřivděno.
23; Co míníš? Ten, kdo vzal si za Boha choutku svou, a jejž Bůh zavedl vědomě, a pečeť vložil na sluch jeho a srdce jeho, a zastřel zrak jeho clonou — kdo uvede jej (na cestu pravou) poté, když Bůh (byl zavedl jej)? Což nebudete toho pamětlivi?
24; A říkají: „Není nám jiného života, vyjma života našeho pozemského; umíráme a žijeme a pouze čas hubí nás.“ Však nemají o tom nijakého vědění: pouze tak domnívají se.
25; A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, jediný důvod jejich (proti nim) jest, že říkají: „Přiveďte nám sem tedy (zemřelé) předky naše, jste-li pravdomluvnými!“
26; Rci: „Bůh vzbouzí vás k životu, pak dá vám zemříti: a pak shromáždí vás ke dni zmrtvýchvstání, o němž není pochybnosti; však většina lidí není si toho vědoma.
27; Bohu přináleží panství nebes a země: a v den, kdy nadejde hodina (soudu), v den onen záhubě propadnou ti, kdož (pravdu) popírají.“
28; A spatříš všechny národy KLEČÍCÍ; každý národ zavolán bude ke Knize své: v den ten odměněni budete dle skutků svých.
29; Tato Kniha naše vyjadřuje se o vás dle pravdy, neb my zanášeli jsme v ní vše, což konali jste.
30; A pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, uvede je Pán jejich v milosrdenství své: toť blaženost bude zjevná.
31; A pokud se týče těch, kdož neuvěřili, (řekne se jim): „Což nebyla vám předčítána znamení naše? Však pyšně chovali jste se a byli jste lidem Provinilým!
32; A když řeklo se (vám): ‚Slib boží pravdivý jest: a není pochybnosti o hodině (soudu),‘ říkali jste: ‚Nevíme co hodina (soudu) jest: máme ji za pouhou domněnku a nejsme o ní nijak ujištěni.‘“
33; Tehdy zjeví se jim špatnost skutků jejich a obklopí je to, čemu se byli posmívali.
34; A bude řečeno (jim), „Dnes zapomeneme na vás, jakož i vy zapomněli jste na setkání se (s námi) v den tento: a obydlím vašim bude oheň a nebude vám pomocníků.
35; To za to, že za žert měli jste znamení boží a že zmámil vás život pozemský.“ Pročež v den ten nebudou již vyvedeni z ohně a nebude popřáno jim prominutí.
36; Bohu tedy budiž chvála, Pánu nebes a Pánu země, Pánu veškerenstva!
37; Jemuť přináleží velikost na nebi a na zemi a on mocný jest, moudrý.