Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 29 (Sura 29)
1; Alif. Lám. Mím.
2; Zdaž domnívají se lidé, že budou ponecháni v pokoji poté, když byli řekli: „Uvěřili jsme“ a že nebudou na zkoušku postaveni?
3; Však již postavili jsme na zkoušku ty, kdož byli před nimi: a Bůh dobře ví, kdo upřímný jest a ví, kdo jest lživý.
4; Zdaž domnívají se ti, kdož konají zlé skutky, že předstihnou nás (a uniknou trestu)? Jak špatně usuzují!
5; Ten, kdož doufá v setkání s Bohem, nechť jist jest, že lhůta boží přijde: a on vše slyší a ví.
6; A kdožkoli snaží se ve víře, tenť snaží se ve svůj vlastní prospěch: Bůh zajisté bohat jest nad věci veškeré.
7; A těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, smažeme zlé skutky jejich a dojista odměníme je dle nejlepších skutků jejich.
8; A doporučili jsme člověku ohledně rodičů jeho laskavost: však kdyby snažili se, abys spolčoval se mnou to, o čem nemáš vědomosti, tehdy neposlechni jich. Ke mně navrátíte se a pak zpravím vás ohledne toho, co činili jste:
9; a ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dojista uvedeme mezi spravedlivé.
10; Jsou mezi lidem někteří, kdož dí: „Uvěřili jsme v Boha,“ však když útrapa stihne je pro (věc) boží, považují zkoušku (působenou jim) lidmi za trest boží. Však když přijde pomoc od Pána tvého, říkají: „Zajisté byli jsme s vámi!“ Což neví Bůh nejlépe o tom, co jest v nitrech lidí všech?
11; A Bůh dojista ví, kdo (skutečně) věří a ví, kdo jest pokrytcem.
12; Říkají pak ti, kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili: „Následujte stezku naši a my na se vezmeme hříchy vaše.“ Však nevezmou na se hříchy jejich ani v nejmenším, neb zajisté lháři jsou.
13; Však dojista ponesou břemena svá a další břemena mimo břemen svých: a dojista, že tázáni budou v den zmrtvýchvstání ohledně toho, co byli vymýšleli.
14; A (kdysi) poslali jsme Noema k lidu jeho a dlel mezi nimi po tisíc let, vyjma padesáti roků: a zachvátila je potopa v nepravosti jejich.
15; Ale zachránili jsme jej, jakož i ty, kdož byli v arše a učinili jsme ji znamením veškerenstvu.
16; A (poslali jsme) Abrahama i řekl lidu svému: „Uctívejte Boha a bojte se jej: to bude lepším pro vás, dovedete-li toho pochopiti.
17; Vy pouze uctíváte modly vedle Boha a tvoříte tím lež: neboť zajisté ti, jež uctíváte vedle Boha, nemohou dáti vám výživy. Proto žádejte výživu svou od Boha a uctívejte jej a děkujte mu: k němu pak navráceni budete.
18; A když lhářem nazvete mne (dobře): již před vámi zvali národové proroky své lháři: povinností pak proroka jest pouze hlásání zjevné.“
19; Což nevidí, jak Bůh vzbuzuje stvoření a pak způsobuje, aby navrátilo se k němu? Totoť zajisté Bohu jest snadným.
20; Rci: „Cestujte v zemi a vizte, jak Bůh vzbudil stvoření: poté pak vzkřísí je vzkříšením novým, neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.
21; Tresce, koho chce, a slitovává se, nad kým chce, a k němu navráceni budete.
22; Vám pak nelze znemožniti rozhodnutí jeho na zemi, aniž na nebi: a není vám kromě Boha ochránce, ni pomocníka.
23; A ti, kdož nevěří ve znamení boží a v setkání s ním, jsou bez naděje v milosrdenství mé: jim přichystán jest trest bolestný.“
24; A odpovědí lidu jeho bylo pouze, že řekli: „Zabte jej, aneb upalte jej.“ Však spasil jej Bůh od ohně: a v tomto zajisté znamení jest lidu věřícímu.
25; A řekl: „Zajisté vzali jste si vedle Boha modly za bohy z lásky k životu pozemskému: v den pak zmrtvýchvstání zapřete se navzájem a proklínati budete se navzájem: a obydlím vaším bude oheň (pekelný) a nebude vátu pomocníků.“
26; Uvěřil mu Lot a řekl „Jáť vystěhuji se k Pánu svému, neb on zajisté mocný jest a moudrý.“
27; A dali jsme Abrahamovi Isáka a Jakuba a ustanovili jsme v potomstvu jeho dar prorocký a Knihu: a dali jsme mu odměnu jeho na tomto světě a v budoucím on zajisté patřiti bude mezi spravedlivé.
28; A (poslali jsme) Lota, když řekl k lidu svému: „Dojista pášete smilstvo, v němž nepředešel vás nikdo ve světě.
29; Zdaž vcházeti budete k mužům a dokonce přepadati (je) na cestách? A nepravost páchati v shromážděních svých?“ Však odpovědí lidu jeho bylo jen, že řekli: „Přiveď na nás tedy trest boží, jsi-li pravdomluvným“
30; Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti lidu prostopášnému.“
31; A když přišli poslové naši k Abrahamovi s radostnou zprávou, řekli: „Zahladíme lid onoho města, neboť lid jeho jest nepravostný.“
32; Řekl (Abraham): „Mezi nimi jest i Lot.“ Řekli: „My nejlépe víme o tom, kdo jest v onom městě: a dojista zachráníme jej i rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jež bude jednou z omeškalých.“
33; A když přišli poslové naši k Lotovi, trápil se ohledně jich a byl stísněn ohledně jich pro slabost rámě svého, však oni řekli: „Neboj se a nermuť se, neboť my dojista zachráníme tebe i rodinu tvoji, vyjma ženy tvé, jež bude jednou z omeškalých.
34; Myť sešleme na lid tohoto města hrůzu s nebe za pohoršlivost jejich.“
35; A ponechali jsme z něho znamení jasné pro lid chápavý.
36; A k Madianským (poslali jsme) bratra jejich Šu´ejba, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha a buďte v očekávání dne posledního: a neporušujte zemi prostopášností svou.“
37; Však lhářem nazvali jej a zachvátilo je zemětřesení a zrána jako ztuhlé mrtvoly nelezeni jsou v domech svých.
38; A (tak stalo se i s kmeny) ´Ád a Tsemúd, jakž jasně patrno jest vám ze zbytků obydlí jejich. Satan zkrášlil jim skutky jejich a odvrátil je od (pravé) cesty, ač prozíraví byli.
39; A tak stalo se i Qárúnovi a Faraonovi a Hámánovi. A přece přišel k nim Mojžíš s jasnými důkazy: pyšně chovali se v zemi, ale (nás) přece nepředstihli!
40; A jednohokaždého z nich ztrestali jsme za vinu jeho: jednoho z nich zachvátil vítr bouřný, jednoho zachvátilo vzkřiknutí; pod jedním rozpoltili jsme zemi; jiné pak utopili jsme. A nebyl to Bůh, jenž bezpráví jim činil, nýbrž oni sami sobě bezpráví činili.
41; Podobají se pak ti, kdož vedle Boha vzali si ochránce, PAVOUKU, jenž staví si obydlí: a dojista nejchatrnějším ze všech obydlí jest obydlí pavoukovo. Kéž by si toho jen byli vědomi!
42; Bůh zajisté dobře zná to, co vzývají vedle něho (dopodrobna): a on mocný jest a moudrý.
43; A tato podobenství činíme lidem: však nepochopí jich, leda rozumní.
44; Stvořil jest Bůh nebesa i zemi v opravdovosti: a v tomto zajisté jest znamení pra věřící.
45; Pročež předčítej, co vnuknuto bylo ti z Knihy: a zachovávej modlitbu, neboť modlitba zapuzuje smilnost a nepravost. Vzpomínání pak Boha jest největší (povinností): a Bůh (dobře) ví, co konáte.
46; Neveďte hádek s těmi, jimž dána byla Kniha, leda způsobem nejpřístojnějším: vyjímaje ony z nich, již nepravostni jsou. Rcete pak: „Uvěřili jsme v to, co sesláno bylo nám a sesláno bylo vám: a Bůh náš i Bůh váš jest Jediný: a my do vůle jeho jsme odevzdáni.“
47; A takovýmto způsobem seslali jsme ti Knihu: a ti, jimž dali jsme Knihu, věří v ni, a z těchto též mnozí věří v ni: popírají tedy znamení naše jedině (zatvrzelí) nevěřící.
48; Před tím, než zjevena byla, nepředčítal´s jiné knihy, aniž psal jsi jakou pravicí svojí: v tom případě byli by mohli pochybovati ti, kdož (ji) zavrhují.
49; Naopak (Korán) jest (jako) znamení jasné v nitrech těch, jimž dáno bylo vědění: a nikdo nepopírá znamení našich, vyjma nepravostných.
50; A říkají: „(Neuvěříme), leda že by sesláno bylo mu znamení od Pána jeho.“ Rci: „Znamení jsou jedině v moci Boha: já pak jsem jedině varovatelem zjevným.“
51; Což nedostačuje jim, že seslali jsme ti Knihu, jež předčítána jest jim? Zajistéť v tom jest milosrdenství a varování lidu věřícímu.
52; Rci: „Bůh postačí co svědek mezi mnou a vámi: on zná vše, co na nebi jest a na zemi. A ti, kdož uvěřili v marnost a neuvěřili v Boha, ti zajisté záhubě propadli.“
53; A vyzývají tě, abys uspíšil jim trest: a nebýti lhůty předurčené, zajisté by byl přišel na ně trest a dojista přijde na ně znenadání, aniž by toho tušili.
54; Vyzývají tě, abys uspíšil jim trest: a zajisté peklo již obklopuje nevěřící.
55; V den, kdy zahalí je trest shůry a zpod nohou jejich, řečeno bude jim: „Okuste (odplaty) za to, co činili jste.“
56; Služebníci moji, kteříž uvěřili jste, zajisté země má rozsáhlá jest: mne tedy uctívejte!
57; Každé duši bude okusiti smrti: poté pak k nám navráceni budete.
58; A ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dojista usadíme v (povýšených) komnatách zahrady (ráje), pod níž řeky tekou: v ní obývati budou věčně. Jak krásná bude odměna (dobře) činících,
59; kteří trpělivě vyčkávají a spoléhají na Pána svého!
60; A kolik jest živočichů, již nestarají se o potravu svou a Bůh živí je, jakož i vás: on pak vše slyší a ví.
61; A otážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe a zemi a podrobil (řádu) slunce a měsíc,“ tu řeknou: „Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?
62; Bůh hojně rozdává dary své, komu chce ze služebníků svých, aneb odměřuje mu je: neboť Bůh o všech věcech má vědomost.
63; A otážeš-li se jich: „Kdo sesílá s nebe vodu a oživuje jí zemi zmrtvělou“, tu řeknou: „Bůh,“ Rci: „Chvála budiž tedy Bohu.“ Však většina jich toho nechápe.
64; Tento život pozemský jest pouze kratochvílí a hrou: však zajisté přebývání života budoucího (pravým) jest životem. Kéž by jen byli si toho vědomi!
65; Hle, když jedou na lodi, volají k Bohu v upřímné k němu víře: však když zachránili jsme je, (přivedše je) na souš, hle, opětně spolčují s ním (bohy jiné),
66; aby zapírali to, co zjevili jsme jim, aby jen radovali se z požitků vezdejších: však zvědí!
67; Což nevidí, že ustanovili jsme jim, obvod posvátný a bezpečný, ač olupováni jsou lidé vůkol? Zdaž tedy v marnost věřiti budou a budou dobrodiní boží zapírati?
68; Kdož pak nepravostnějším jest toho, jenž vymyslí o Bohu lež, aneb lží nazývá pravdu, když byla přišla k němu? Zdaž nebude pak v pekle příbytek nevěřících?
69; Ty pak, kdož vynasnažují se pro nás, dojista povedeme stezkami svými: neboť Bůh zajisté jest s těmi, kdož dobře činí.