Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 31 (Sura 31)
1; Alif. Lám. Mím.
2; Tato jsou znamení Knihy moudré,
3; jež vedením jest a milosrdenstvím pro dobře činící,
4; kteří zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu a pevně doufají v život posmrtný.
5; Tito (dobře) vedeni jsou Pánem svým a jim dobře se povede.
6; Však jest mezi lidem kdosi, jenž kupuje kratochvilnou pověst, aby zavedl lid od stezky boží z nevědomosti a žert si z ní tropil: pro tyto připraven jest trest potupný.
7; A když čtena jsou mu znamení naše, odvrací se pyšně, jako by jich neslyšel, a jako by tíha byla v uších jeho: tomu zvěstuj trest bolestný.
8; Těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, schystány jsou zahrady rozkoše:
9; v nich přebývati budou věčně. Slib Boha pravdivý jest a on mocný jest, moudrý.
10; Onť stvořil nebesa i zemi, bez sloupů viditelných: a rozházel po zemi temena hor, aby nehýbala se s vámi: a rozptýlil po ní živočichy všeho druhu. A sesíláme s nebe vodu a dáváme vzrůstati jí všem druhům rostlin vzácných.
11; Toto vše stvořil Bůh: a nyní ukažte mi, co stvořili ti, jež vedle něho vzýváte! Ano, nepravostní jsou v bludu zjevném.
12; Kdysi pak dali jsme LOQMÁNOVI moudrost, řkouce: „Buď vděčným Bohu, neboť kdo vděčným jest Bohu, jest jím ve svůj vlastní prospěch a kdo zatvrzelým jest vůči němu — však Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.“
13; (Pomni), když Loqmán řekl synu svému, napomínaje jej: „Synáčku můj, nespolčuj ničeho s Bohem, neboť spolčování takové jest nepravostí velkou.“
14; A doporučili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho; nosila jej matka jeho s nesnází za nesnází a odkojen jest teprv po dvou letech: „Bud vděčným mně i rodičům svým, neb ke mne vše se sejde.
15; Ale snaží-li se donutiti tě, abys spolčoval se mnou, o čemž nemáš vědomosti, tehdy nebuď poslušen jich: jednej s nimi na tomto světe laskavě, ale následuj stezku toho, jenž obrací se kajícně ke mně. Poté pak navrátíte se ke mně a já povím vám o skutcích vašich.“
16; „Synáčku můj, i kdyby jednalo se o váhu zrnka hořčičného, a i kdyby (skryto) bylo to ve skále, aneb na nebi či na zemi, Bůh přivede to (k účtování): Bůh zajisté prozíravý jest a o všem zpraven.
17; Synáčku můj, zachovávej modlitbu a nabádej k dobru a zabraňuj zlu, a bud trpěliv v neštěstí, jež stihnou tě, neb vše to jest věcí (předem) rozhodnutou.
18; A nekruť nijak tváře své na lidi, aniž vykračuj si pyšně na zemi: Bůh zajisté nemiluje nadutců vychloubačných.
19; Ale odměřuj chůzi svou a ponižuj nejprotivnějším hlasů všech jest věru hlas oslů!“
20; Zdaž nevidíte, že Bůh podmanil vám, cožkoliv na nebi jest i na zemi, a že zahrnul vás dobrodiními svými, zevnějšími i vnějšími? Však jsou mezi lidmi někteří, kdož hádají se ohledně Boha, aniž by měli jakého vědění, neb vědění, aniž knihy zářné.
21; A když řečeno jest jim: „Následujte to, co seslal Bůh,“ říkají: „Nikoliv: spíše následovati budeme to, co nalezli jsme u otců svých.“ Zdaž i kdyby Satan volal je k trestu plamene?
22; Ten, kdo odevzdal se do vůle boží a koná dobro, jistě chopil se ucha (nádoby) spolehlivého: a k Bohu navracejí se věci veškeré.
23; Těch pak, kdož neuvěřili, nechť nermoutí tě nevíra: k nám navrátíte se všichni a pak povíme jim, co činili. Bůh zajisté dobře ví o tajnostech niter.
24; Dáme jim těšiti se z požitku světa maličko: pak přinutíme je k (podstoupení) trestu přísného.
25; A otážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe i zemi?“, řeknou dojista: „Bůh.“ Rci: „Chvála budiž (tedy) Bohu!“ Však většina jich není si toho vědoma.
26; Bohu přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: neboť Bůh zajisté bohatý jest a chvályhodný.
27; I kdyby veškeré stromy na zemi staly se péry a kdyby (Bůh) rozšířil moře na sedm moří z inkoustu, nebyla by vyčerpána slova boží: Bůh zajisté mocný jest a moudrý.
28; Stvoření vás a vzkříšení vás všech jest proň jako (stvoření a vzkříšení) duše jedné: Bůh pak zajisté vše slyší a obzírá.
29; Zdaž neviděl´s, jak Bůh zapouští noc do dne a jak zapouští den de noci, a jak podrobil slunce a měsíc (řádu), takže oba běží až do lhůty předurčené, a že Bůh o všem, co konáte, zpraven jest?
30; To proto, že Bůh jest pravda a to, co, vzýváte vedle něho, jest marnost, a že Bůh zajisté jest nejvyšší, velký.
31; Zdaž nevidíš, jak loď pluje po moři z milosti boží, aby ukázal vám znamení svá? Zajisté v tomto jest znamení pro všechny velmi trpělivé, vděčné.
32; A když zahalují je vlny jako temnoty, volají k Bohu, upřímní jsouce vůči němu ve víře; však když zachrání je na souš, jsou někteří z nich ještě na vážkách. Však znamení naše popírá jen každý věrolomník nevděčný.
33; Ó lidé, bojte se Pána svého a strachujte se dne, kdy otec nevykoupí syna, aniž syn vykoupí otce v ničem: zajisté pak slib boží pravdivý jest. Nechť neoklame vás život pozemský a nechť neoklame vás klamatel ohledně Boha.
34; Zajisté Bůh ví, kdy přijde hodina (soudu). On sesílá s nebe (hojný) déšť a ví, co skryto jest v lůnech: však žádná duše neví, čeho získá si zítra a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh pak zajisté vševědoucí jest a o všem zpraven!