Czech Quran | Přečtěte si Korán

Chapter 19 (Sura 19)
1; Káf. Há. Já. `Ain. Sád.
2; Toto jest zmínka o milosrdenství Pána tvého nad služebníkem jeho Zachariášem:
3; když volal k Pánu svému voláním skrytým,
4; a řekl: „Pane můj, zajisté ochably kosti mé a zastkvěla se hlava má šedinami, ale nikdy nebyl jsem ve své modlitbě k tobě, Pane můj, oslyšán:
5; jáť obávám se o ty, kdož přijdou po mně; má žena pak neplodna jest, pročež dej mi od sebe následníka,
6; jenž dědicem byl by mým a dědicem Jakuba: a učiň jej, Pane můj, zalíbeníhodným.“
7; „Zachariáši, oznamujeme ti narození mládce, jehož jméno bude Jahjá: neučinili jsme mu před ním jmenovce.“
8; Řekl: „Pane můj, jakž narodí se mi syn, když žena má neplodna jest a já sám dospěl jsem zesláblosti stáří?“
9; Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to, neboť stvořil jsem tě před tím, když nebyl´s ničím.“
10; Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl: „Znamením tobě bude, že nebudeš mluviti s lidmi po tři noci, (ač) v plném zdraví.“
11; I vyšel ze svatyně k lidu svému a činil jim posuňky, aby chválili Boha z jitra i z večera.
12; „Ó Jahjá, vezmi Knihu s pevným předsevzetím,“ (řekli jsme) a dali jsme mu soudnost již v dětství,
13; jakož i slitovnost od nás a bezúhonnost: a bohabojným byl,
14; a bez provinění vůči rodičům svým a nebyl zpupnýn a neposlušným.
15; Pokoj budiž s ním v den, kdy narodil se i v den, kdy zemřel a v den, kdy vzkříšen bude!
16; A zmiň se v Knize o MARII. když vzdálila se od rodiny své k místu východnímu:
17; a vzala na se závoj (aby skryla se jím) před nimi: a poslali jsme k ní ducha svého, jenž vzal na se podobu před ní muže urostlého.
18; Řekla: „Béřu útočiště k Milosrdnému před tebou, bojíš-li se jej.“
19; Řekl: „Jáť pouze jsem poslem Pána tvého, abych obdařil tě synem svatým.“
20; Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotkl se mne muž a nejsem nepočestnou?“
21; Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to a učiníme jej znamením lidstvu a milosrdenstvím od nás; věc jest to rozhodnutá.“
22; I obtěžkala jím a vzdálila se k místu dalekému,
23; a přišly na ni bolesti u pně datlovníku. Řekla: „Kéž byla bych zemřela před touto chvílí a kéž byla bych zapomenuta, nadobro zapomenuta!“
24; A zavolal na ni (hlas) zpod ní: „Nermuť se, neb Pán tvůj učinil pod tebou ručej:
25; a zatřes k sobě pněm datlovníku i spadnou na tebe datle čerstvé, uzrálé:
26; i jez a pij a buď veselé mysli, a spatříš-li z lidí někoho, rci: Učinila jsem slib Milosrdnému postiti se; a nebudu mluviti dnes s nikým z lidí.“
27; I přišla pak s děckem k lidu svému, nesouc je. Řekli: „Marie, učinila´s věru, věc podivnou.
28; Sestro Áronova, otec tvůj nebyl mužem špatným, aniž matka tvá byla nepočestná.“
29; I ukázala na děcko. Řekli: „Jak budeme mluviti s někým, jenž v kolébce jest děckem?“
30; Řekl (Ježíš): „Jáť služebník jsem Boha: on dal mi Knihu a učinil mne prorokem;
31; a učinil mne požehnaným kdekoliv byl bych: a poručil mi modlitbu a dávání poviné almužny, pokavaď budu mezi živými.
32; A (dal mi), abych úctu měl vůči matce své: aniž učinil mne zpupným zbídačelcem.
33; A (dal mi), aby pokoj byl nade mnou v den narození mého i v den smrti mé a v den, kdy vzkříšen budu mezi živými.“
34; Totoť jest Ježíš, syn Mariin: totoť jest pravdivé podání ohledně toho, v čem mají pochybnosti.
35; Nepřísluší Bohu, aby učinil sobě syna: chválen budiž! Když rozhodne o věci, řekne pouze: „Staň se!“ a stane se.
36; Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším: pročež uctívejte jej, totoť jest stezka přímá.
37; A rozcházejí se strany mezi sebou v názoru: a běda těm, kdož neuvěřili, při spatření dne velkého!
38; Ohlašuj jim a ukazuj jim den, kdy přijdou před nás: však nepravostní dnes jsou v bloudění zjevném.
39; A varuj je přede dnem nářku, kdy rozhodnuto bude o věci, mezitím co oni jsou v lhostejnosti a nevěří.
40; Zajisté my zdědíme zemi a vše, což na ní jest, a oni k nám se navrátí.
41; A zmiň se v Knize o Abrahamovi, neboť on byl mužem pravdomluvým a prorokem.
42; Když řekl otci svému: „Otče můj, proč uctíváš to, co neslyší a nevidí, aniž prospěšno ti může býti v čem?
43; Otče můj, nyní přišlo mi vědění, které nepřišlo tobě: i následuj mne a povedu tě cestou rovnou.
44; Otče můj, neuctívej Satana, neboť Satan byl Milosrdného neposlušen.
45; Otče můj, zajisté obávám se, aby nedotkl se tě trest od Milosrdného a abys nebyl Satanovi přítelem.“
46; Řekl (otec): „Ty tedy zříkáš se božstev mých, Abrahame? Nezanecháš-li toho, dojista kamenovati tě budu! A teď odejdi ode mne na dlouho!“
47; Řekl: „Pokoj budiž s tebou: budu prositi za odpustění pro tebe Pána svého, neboť on jest ke mně laskavým:
48; a vzdaluji se vás a toho, co uctíváte vedle Boha a uctívati budu Pána svého: možná, že nebudu v modlitbě své k Pánu svému oslyšán.“
49; A když vzdálil se od nich a od toho, co uctívali vedle Pána svého, obdařili jsme jej Isákem a Jakubem: a oba učinili jsme proroky.
50; A poskytli jsme jim darů z milosrdenství svého a dali jsme jim pověst pravdy vznešenou.
51; A zmiň se v Knize o Mojžíšovi, neboť on upřímným byl a byl poslem i prorokem.
52; A volali jsme naň se strany hory Sinai pravé a způsobili jsme, aby přiblížil se k rozmluvě tajné.
53; A obdařili jsme jej z milosrdenství svého bratrem jeho Áronem, též prorokem.
54; A zmiň se v Knize o Ismaelovi, neboť on byl věrným ve slibech svých a byl poslem i prorokem.
55; A nabádal lid svůj k modlitbě a dávání povinné almužny a byl u Pána svého oblíben.
56; A zmiň se v Knize o Idrísovi, neboť on byl spravedlivým a prorokem.
57; A Pozdvihli jsme jej na místo vysoké.
58; Tito jsou, kterým požehnal Bůh z proroků z potomstva Adamova a z těch, které spasili jsme s Noemem: a z potomstva Abrahama a Israele a z těch, které vedli jsme (cestou pravou) a vyvolili jsme si. Když předčítána jim byla znamení Milosrdného, padli k zemi obráceni tvářemi svými úctou a plačíce.
59; Však po nich následovali potomci, kteří stranou odhodili modlitbu a následovali jen náruživosti své: a tito potkají jen blud,
60; vyjma těch, kteří kajícně obrátí se a uvěří a konati budou dobré skutky: tito vstoupí do zahrady (ráje) a nebudou utištěni v nejmenším:
61; do zahrad Edenu, jež slíbil Milosrdný služebníkům svým z věcí skrytých: a zajisté slib jeho naplní se.
62; V nich nebudou slyšeti ničemností, pouze „Pokoj s vámi!“ a v nich výživu budou dostávati z jitra i za večera.
63; Taková bude zahrada, jejímiž dědici učiníme ty ze služebníků našich, kteří byli bohabojní.
64; A nesestupujeme s nebe, vyjma z rozkazu Pána tvého, jemuť přináleží, což před námi jest i za námi a cožkoliv mezi tím jest: a Pán tvůj jistě není zapomětlivým.
65; Onť Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi nimi jest: pročež uctívej jej a buď vytrvalým v uctívání jej: zdaž znáš koho, jenž byl by s ním soujmenným?
66; A dí člověk: „Zdaž poté, až zemru, vyveden budu z hrobu živým?“
67; Zdaž nepomní člověk, že stvořili jsme jej před tím, když nebyl ničím?
68; Při Pánu tvém přisahám, že dojista shromáždíme je i zlé duchy: pak předvedeme je kol pekla na kolenou.
69; Pak oddělíme od každé skupiny ty, kdož nejurputnějšími byli proti Milosrdnému v odboji:
70; a pak my nejlépe budeme věděti o těch, kdo nejvíce zaslouží si v něm sžíhání.
71; A není nikoho, jenž nevešel by do něho: to u Pána tvého jest určením rozhodnutým.
72; Poté pak spasíme ty, kdož bohabojnými byli a ponecháme nepravostné v něm klečící.
73; A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili: „Která z obou stran jest lepší postavením a která jest lepší společností?“
74; Však kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež lepší byla jich bohatstvím a nádherou!
75; Rci: „Těch, kdož v bludu nalézají se, nechť prodlouží Milosrdný délku žití, až spatří to, co přislíbeno jim bylo — ať již trest v tomto životě, anebo hodinu (soudu): a tehdy seznají, kdo v horším jest postavení aneb slabším v posile:
76; však Bůh rozmnoží ty, kdož (dobře) jsou vedeni, (dobrým) vedením. a dobré skutky, jež trvají jsou lepší u Pána tvého odměnou a lepší náhradou.“
77; Zdaž viděl´s onoho, jenž neuvěřil ve znamení naše a řekl: „Dojista dány budou mi statky i děti.“
78; Což dospěl znalosti věcí skrytých, aneb učinil s Milosrdným smlouvu?
79; Jistě, že ne: a zapíšeme si, co říká a prodloužíme mu trestu jeho délku.
80; A my zdědíme to, o čem mluví, a přijde k nám samojediný.
81; A přibrali si vedle Boha božstva, aby byla jim oporou.
82; Však ne: božstva ta zaprou uctívání jich a budou jim protivníky.
83; Zdaž neviděl´s, že poslali jsme zlé duchy, aby dráždili je ke hříchu?
84; Nesnaž se uspíšiti (lhůtu) jejich, neb my sami spočteme (jich dní) počet.
85; V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného s poctou:
86; a poženeme provinilce k peklu jak k napajedlu:
87; tehdy neprospěje jim přímluva, leda těm, kdož byli učinili s Milosrdným smlouvu.
88; Říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“
89; Tím vyřkli jste věc úžasnou!
90; Málem nebesa by rozpoltila se z toho a roztrhla se země a hory zbortily se v kusech:
91; z toho, že připisují Milosrdnému syna:
92; když není třeba Milosrdnému, aby učinil si syna,
93; neboť vše, což na nebi jest i na zemi Milosrdnému jen co služebník se blíží:
94; zaznamenal si je všechny a spočetl (přesným) počtem:
95; a každý z nich přijde k němu v den zmrtvýchvstání, jeden za druhým.
96; Těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, popřeje Milosrdný lásky.
97; Zajisté pak učinili jsme jej snadným, v tvé vlastní řeči, abys radostnou zvěst věstil jím bohabojným a abys varoval jím lidi hašteřivé.
98; A kolik zahubili jsme před nimi pokolení! Zdaž pozorovat z nich můžeš koho, aneb slyšet je zašeptnouti?